Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Beznadějně poslední místo v krajském přeboru, pouze jedna výhra a jedna remíza – tak to je výsledek podzimního snažení fotbalového celku FC Cheb. Na předposlední Nejdek ztrácí Chebští tři body, na čtrnáctou Novou Roli celých pět. Tato situace určitě nenadchla dlouholetého kouče FC Cheb Miroslava Švarce, se kterým jsme si povídali nejen o uplynulé podzimní sezoně, ale i o stavu mužstva, cílech a nedějích pro jarní část krajského přeboru.

Ze současného postavení v tabulce jste určitě hodně zklamaný?
„To jsem. Fotbal jsem hrál, kolem fotbalu se motám už léta, ale horší skladbu lidí, a to nemyslím fotbalově, ale především lidsky z hlediska jejich přístupu, jsem ještě v FC Cheb neměl.“

Takže hlavní příčina současného posledního místa v tabulce je špatný přístup hráčů?
„Jsem o tom přesvědčený. K mužstvu přišel ještě Bohouš Špiřík, který mě velmi překvapil jak přístupem k fotbalu, tak tréninkovou morálkou. Připravuje velmi dobré tréninky, kde by se hráči mohli bavit, protože téměř vše je s míčem. Kluci si tak rozhodně nemohou stěžovat na nějaký tréninkový stereotip. Má to dynamiku, švih, přesto na tréninky nechodí.“

Nemáte pocit, že řada hráčů má negativní vztah k přípravě právě proto, že se do role druhého trenéra vložil právě Bohouš Špiřík, se kterým ne všichni hráči mohli mít ty správné vztahy?
„To si nemyslím. Podle mého názoru to jejich lajdáctví a snad i nechuť k fotbalu převyšuje všechny tyto případné spory.“

Našel by se někdo z vašeho týmu, který by vás potěšil svým přístupem v přípravě či zápasu?
„To snad ani nelze říct. Jsou tu lidi, kteří absolvovali většinu tréninků, ať to byl Endler či Zeman, kteří kromě toho, že chodí do práce, se zúčastňovali poctivě tréninků. Jenže Endler zůstal v útoku osamocený, jiného útočníka jsme k němu nenašli, a Zeman se potýkal s velkými herními výkyvy. Jednou zahrál slušně, pak zase až podprůměrně.“

A co zkušení hráči, o které by se měl tým opírat – Vondrášek, Hrdina, Benkovský, Danč?
„Všichni čtyři asi kvůli pracovnímu zaneprázdnění nebo možná i své laxnosti toho moc nenatrénovali. Hrdina se zúčastnil snad jen tří tréninků, Benkovský s Vondráškem to samé. Benkovský, který je už starší fotbalista, se už bez tréninku neobejde. Výpadek při přípravě se na něm odrazí daleko víc, než na nějakém mladém klukovi. Vondrášek je na tom stejně. Na jaře ještě opora mužstva. Hrál v útoku, v záloze, jak jsme potřebovali. Odváděl výsledky hodné kapitána týmu. Dnes je jeho výkonnost na minimu. O Dančovi ani nemluvím. Ten taky vůbec netrénuje. K hráčům jsem ztratil důvěru.“

Z jakých důvodů?
„No, když vám hráč řekne, že nemůže na trénink nebo na zápas kvůli nějaké záležitosti, a pak se dozvíte, že byl úplně někde jinde, tak to s důvěrou hodně zatřese.“

Tak vážnou situaci mužstva tedy nepamatujete. Jak z toho ven?
„Máme rozjednané některé příchody hráčů, kteří na podzim odešli. Měl by se vrátit Vesecký se Šterclem. Na dalších posilách se ještě pracuje.“

Ale stejně budete muset nějak hráče přesvědčit, aby na podzim zapomněli a vrhli se do zimní přípravy s co největší vervou a v co největším počtu.
„Samozřejmě, že nutit nikoho nemůžeme. Zimní přípravu musíme zahájit ne tréninkem, ale spíš takovou schůzkou, kde bychom si měli říct a vysvětlit si, že v kraji už hrajeme tak dlouho, že přijít o něj jen proto, že kašleme na přípravu, je hloupost. Kdybychom trénovali a byli poslední, tak to přijmu. Nebo kdybychom neměli na soutěž kádr. Ale já vím, že pokud by se změnil přístup, je v našich silách kraj udržet.“

Když se týmu dlouhou dobu nedaří, často se sáhne k odvolání trenéra. Změna často týmu pomůže. Nepřemýšlel jste někdy o rezignaci?
„Během podzimu hned několikrát a z toho jsem to dvakrát udělal, ale moje rezignace nebyla přijata.“

Nemáte pocit, že máte k hráčům vztah víc jako kamarád. Nebylo by účinnější někdy sáhnout spíš k biči, než se spokojit s cukrem?
„Je to možné. Jenže s třicetiletým hráčem se můžu bavit na rovinu a měl by pochopit, že situace je taková nebo maková. Zametat můžu s devatenáctiletým klukem, který to ještě nemá v hlavě srovnané, ale ne s třicetiletým chlapem, který má dvě děti. To mi připadá směšné a možná i trochu pod úroveň.“

Dá se vzhledem ke kritické situaci, ve které se tým nachází, očekávat nějaká speciální zimní příprava?
„Nic speciálního se asi připravit nedá. Musí se naběhat objem, mužstvo se musí připravit jak vytrvalostně, tak silově. Možná, že by se dal změnit styl trénování, ale nic nového se asi vymyslet nedá. Velký tlak bude zejména na zlepšení morálky.“

Ke stmelování kolektivu sahá často vedení mužstev k soustředění, kde jsou hráči několik dní pohromadě. Neuvažovali jste o něčem podobném?
„Vím, že toho řada týmů využívá a že to funguje, ale nejsem přesvědčený o tom, že by se u nás z šestnácti hráčů dalo dohromady kvůli sousředění alespoň osm z nich. Pár pokusů už jsem absolvoval, bohužel, neúspěšně.“

Bylo by pro vás velkým zklamáním, kdyby jste na jaře opustili krajský přebor?
„Pro mě osobně strašně velké. Vždycky jsem se bál toho, abych u toho nebyl já. Protože bych to považoval za pohřeb fotbalu na efcéčku. Mám z toho panickou hrůzu, je to hlavně osobní věc.“

Počítáte na jaře také s Bohoušem Špiříkem?
„Samozřejmě. Bohouš si dělá trenérskou licenci C. Myslím, že bude dobrým trenérem a do budoucna je velkým příslibem.“

Může být jednou vaším nástupcem?
„Určitě, proto si ho tak piplám. Ale myslím, že má vyšší ambice.“

Spolu s Bohoušem vás zřejmě v zimní přípravě nečeká nic lehkého. Zůstáváte i nadále optimistou?
„Naším hlavním cílem je kluky přesvědčit, že bez přípravy se fotbal hrát nedá. Bude třeba v nich zase najít chuť k fotbalu, aby je zase začal bavit. A pak už to všechno půjde. A když se k tomu přidá i trocha toho potřebného štěstí a chytneme začátek jarní části, věřím, že se nám náš cíl – udržet krajský přebor – podaří splnit. Jsem optimista!“