Poněkud dobrodružnou koncertní kombinací varhan a pozounu přilákal Festival uprostřed Evropy řadu milovníků klasické hudby do chebské výstavní a koncertní síně Klára. A dva rovněž poněkud excentričtí, velmi talentovaní němečtí mladíci, pětadvacetiletý pozounista Frederic Belli z Baden-Badenu a sedmadvacetiletý varhaník Markus Rupprecht z Regensburgu, publikum nešetřili. Na přivítanou předvedl Frederic Belli v kompozici Basta soudobého švédského experimentátora s elektronikou a dechy Folkeho von Rabe divoké, až neuvěřitelné představení, co vše je možné zahrát na pozoun.

Suverénně si tím podmanil vysoko klenutý barokní prostor i získal respekt posluchačů. Po tomto úvodu nemohl snad nastat větší kontrast, než průzračný dvouhlasý duet s varhany Probuďte se od Johanna Sebastiana Bacha. Pozoun jako druhý hlas zde zněl zprvu tak nepatřičně a překvapivě, až nakonec půvabně a objevně. Koncert gradoval majestátným a velkolepým Hosannah romantika Franze Liszta, při němž dali oba hráči zaznít souhře svých nástrojů s bývalým kostelem již naplno a velmi působivě až do téměř ohlušujícího a extatického finále. Po něm ordinoval sólově varhaník povznesenému publiku opět něžně kultivovaného Bacha a jeho snivé Samému Bohu na výsostech chvála, aby vzápětí zazněl zase plný, neobvyklý a krásný souzvuk varhanních píšťal s pozounem v Kusu v es od bretaňského modernisty Josepha Guy Ropartze inspirovaném až rozpustilou lidovou melodií ze západofrancouzského pobřeží.

Druhá část neobyčejného chebského koncertu patřila již výhradně moderně. Obdivuhodnou souhru předvedli umělci v obtížné a rozšafné Fantazii polsko-amerického impresionisty Sigismunda Stojowského. Více asijskými zvukovými vibracemi, než evropskou harmonií, zasáhla přítomné temná a zneklidňující kompozice Zvuk a dozvuk ruského experimentátora Alfreda Schnittkeho plná napětí, svírající tísně i explozí tragického dvacátého století, bezděčně korespondující s torzem gotické piety v průčelí chebského koncertního prostoru. Další zlom a kontrast znamenalo Preludium pro sólové varhany od francouzského avantgardního serialisty Oliviera Messiaena - barevné, jasné a překotné jako ptačí zpěv, kterým se tento autor rád inspiroval, postupně jako letní den zvolna gradující a opět utichající. Velkolepým finále koncertu a oslavou hudby pak byl romantický Symfonický kus od varhaníka z chrámu La Trinité v Paříži Felixe Alexandre Guilmanta plný radosti a naděje. Nadšení posluchači si pak velkými ovacemi vyžádali ještě přídavek, kterým bylo zopakování Ropartzova Kusu v es. Spokojeni byli i oba interpreti. Jak se po koncertu vyjádřili, prostor chebské Kláry je akusticky nadchl a rovněž zdejší nové varhany znějí podle pozounisty Belliho "jako měkký koberec, na který se člověk slastně položí."

Festival uprostřed Evropy v Chebu opět dokázal, že i experimenty soudobé klasické hudby mají v pohraničí své publikum a své jedinečné místo. Tím lépe, když se při nich zdejší milovníci umění mohou seznámit s vycházejícími hvězdami nové hudební generace Evropy.

(fue-tk)