Lev, muzikant, skladatel a zpěvák – to je Ondřej Ruml. V hudební soutěži X Factor skončil na druhém místě. Uvedl, že ho to mrzí, ale prvenství vítězovi, Jiřímu Zonygovi, přeje. V soutěži mu byl také nejbližší.

Většinu fanynek by asi zajímalo, zda máte přítelkyni.
Ano, mám. Jsme spolu už tři roky.

A jak zvládá ten rozruch, který okolo vás teď je?
Dalo by se říct, že je z branže. takže to bere celkem dobře.

Jak často koncertujete?
V současné době docela často – téměř denně. Je to náročný. Ale vždy jsem chtěl, aby to tak bylo – abych zpíval pro lidi.

U které písně jste byl nejvíc pyšný, že jste si ji mohl zazpívat?
Jsem velmi vděčný Vítkovi Pokornému, dramaturgovi soutěže, které mi doporučil swingově předělanou skladbu od Beatles. Byl jsem z toho až překvapený. Ale díky této písni se to takzvaně nakoplo tím směrem, kterým jsem chtěl.

Co zpíváte na koncertech v současné době?
Teď asi nejčastěji swingovky. Nemam ještě dostatek vlastních písniček, ale to se snad přes léto změní.

Setkal jste se negativními reakcemi?
Občas ano. Ale jsou to spíš názory anonymních lidí na různých fórech.

Jak vás vlastně napadlo se do soutěže přihlásit?
Pocházím z malého města, z Jablonce nad Nisou, takže tam jsem již dřív hrál. Ale pro malé publikum. Být vidět na regionální úrovni bylo fajn, ale nevěděl jsem jak dál. Pak jsem přišel do Prahy na konzervatoř a zjistil jsem, že je tam daleko větší konkurence mezi kterou je složité se prosadit. Pak mi jeden kamarád řekl, že je X Faktor. Tak jsem se přihlásil.

Proč myslíte, že o některých finalistech jiných soutěží už není slyšet.
Někteří tu šanci uměli využít a slyšet o nich je. Není to o vítězství, ale o písničkách.

Tím, kdybyste zpíval swing, byste mohl doplnit to, co zde chybí.
Přemýšlel jsem o tom, že nahraji swingovou desku. Ale myslím, že je na to zatím ještě brzy. Potřebuji na to víc času. Zatím mám v hlavě písně, které úplně tak swingové nejsou. Tak uvidíme.

Který den se řadí mezi nejšťastnější?
Především ty, které trávím s rodinou. Taky jsem byl hodně štastnej, když jsem postoupil z prvního kola. Ačkoliv jsem na konci byl spíš nešťastnej, že to končí. (smál se)

S jakým cílem jste do soutěže šel?
Na castingu jsem si říkal, že musím aspoň kousek postoupit. Chlácholil jsem se, že o nic nejde. Jenže kolo od kola se to měnilo – začalo jít do tuhýho.

Jaký vztah máte s Jiřím Zonygou?

Bydleli jsme spolu na pokoji a jsme přátelé. Ale nezapírám – chtěl jsem vyhrát, jsem přece lev – proto mě to trochu mrzelo. Ale Jirkovi to moc přeju.

Hodně lidé vidělo na stupních vítězů All X.
Já to viděl stejně.Je zajímavé, že v historii soutěže X Factor zatím nikdy nevyhrála skupina. Ale když jsem s klukama několikrát vystupoval, viděl jsem, jaký mají úspěch. Házeli po nich plyšáky a tak.

A co nejzajímavějšího po vás někdo hodil?
Můj strejda po mně hodil krabičku cigaret s ruskými nápisy, že kouření škodí zdraví. Ale dvě dámy z Pardubic mi upekly velikou perníkovou kytaru s nápisem: Ondro, don't worry, be happy. Pak mi ještě přivezly čokoládově CD. Řekly mi, že je to předvoj platinového.

Komu byste za úspěch poděkoval?
Asi hlavně svým rodičům, přítelkyni a svému profesorovi zpěvu Vratislavu Kadlecovi.

Jak se vám hrálo před chebským publikem?
Skvěle. Měl jsem pocit, že se lidi dobře baví. Tak doufám, že to nebyl jen pocit, ale že tomu tak opravdu bylo. A taky doufám, že si tu ještě někdy zazpívám.