VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mou vysněnou rolí je larva z divadelní hry „Ze života hmyzu“ od bratří Čapků

Cheb - Pochází z Mostu, studovala v Brně a nakonec se dostala do Chebu, kde si zamilovala zdejší klikaté uličky, přírodu, ale i lidi. Řeč je samozřejmě o Dianě Tonikové, která se ve třetím dílu seriálu Chebského deníku 'Na slovíčko s herci chebského divadla' podělila o své zážitky.

16.4.2013
SDÍLEJ:

Herečka Diana Toniková účinkuje v chebském divadle od roku 2007. Foto: Deník/Martin Rejsek

Pocházíte z Mostu, jak jste se dostala do chebského divadla?

Poměrně velkou oklikou (smích). V Mostě jsem se narodila, od svých šesti let jsem žila v Praze. Poté jsem šla studovat do Brna a následně hledala divadelní angažmá. Vyšlo mi to zde v Chebu.

Přičichla jste k divadlu už v dětství?

Kdepak, nechodila jsem do žádného divadelního kroužku či dramaťáku. Do divadel ale samozřejmě ano. Na střední škole jsem milovala Dejvické divadlo, Divadlo Na zábradlí nebo Činoherní klub. V maturitním ročníku jsem nevěděla, kam jít na vysokou školu, a můj spolužák mě shodou okolností požádal, zda bych nemohla zaskočit v jedné menší divadelní hře. Tak jsem tam přišla, naučila jsem se text a přišlo mi to zábavné. Spolužák navíc říkal, že bude zkoušet přijímačky na DAMU, tak ať to taky zkusím. A tak jsem to zkusila, podala jsem si přihlášku na DAMU i JAMU, ale nebyla jsem přijatá. Vydala jsem se tedy na 'seriózní' vysokoškolskou dráhu, studovala jsem filozofii a starořečtinu. Ovšem mí kolegové mi tehdy ve druháku říkali, zda bych opravdu nešla radši na herectví, že jsem si některé zkoušky takříkajíc odehrála (smích). Tak jsem se rozhodla, že přijímačky znovu zkusím, a dostala jsem se do Brna. Tam jsem studovala a zjistila jsem, že herectví je věc, která mě moc baví a naplňuje.

Zde v Chebu jste od roku 2007, jak se vám tu žije? Stačila jste se za tu dobu integrovat?

Cheb je poměrně družné město. A navíc Dlouhá, Provaznická, Židovská ulice a všechny ty další malé a klikaté uličky, ty mě okouzlily. Řeka protékající městem, blízkost lesa, příjemní lidé, jak si to tady neoblíbit? Myslím si, že jsem sem zapadla dobře a sblížila jsem se se spoustou zajímavých lidí. Nemám pocit, že bych byla 'cizákem'.

Jaký je kolektiv herců v divadle?

Výborný, jsme taková jedna velká rodina. Máme k sobě velmi blízko, máme se rádi, ale dokážeme se i pohádat. Což je podle mě dobře, vyčistí se vzduch a není místo pro intriky. Jedna velká rodina, líp to asi popsat nedokážu.

Dostala jste už nabídku přejít do jiného angažmá?

Žádnou nabídku jsem zatím nedostala.

A kdyby přišla, uvažovala byste o ní?

Samozřejmě že bych o ní uvažovala. Neberu to tak, že v chebském divadle zůstanu do konce života. Mám toulavé boty, mám puzení hledat, objevovat nazývám to 'cukatury' (smích). Někomu vyhovuje, že zůstane na jednom místě, protože je tam šťastný a spokojený. K těmto lidem já ale nepatřím. Potřebuju ke svému životu pohyb, víření.

Láká vás hrát ve filmu? Už jste někdy stála před kamerou?

Shodou okolností jsem se při natáčení jednoho českého filmu potkala s kolegyní Vladimírou Vítovou. To bylo ještě předtím, než jsem nastoupila sem do Chebu. A ještě jsem neměla tušení, že vlastně budeme kolegyně (smích). To byla malá role, kterou navíc z filmu vystřihli, takže jsem tam nakonec vůbec nebyla (smích). Moc filmových zkušeností tedy nemám.

Máte vysněnou divadelní roli?

Mám! Jednou bych chtěla hrát larvu ze hry 'Ze života hmyzu' od bratří Čapků. Tato postava vystupuje mezi jednotlivými dějstvími a hlásá: „Až já se zrodím, to bude něco úchvatného, svět bude úplně jiný." V té hře symbolizuje jakousi naději. Ovšem na konci hry se z této larvy vylíhne jepice, která chviličku krouží a poté zemře. Nádherný obraz lidského života a snažení. Vůbec to neberu negativně. Ta jepice je šťastná, touží se zrodit, a když už je na světě, myslí si, že změnila svět k lepšímu, a šťastná umírá. Překrásná živočišná mandala.

Která role vás nejvíce zaujala v chebském divadle?

Jej, těch už bylo. Musím říct, že jsem se za těch pět a půl roku na chebských prknech dostala ke spoustě krásných příležitostí. Ale začátky tady byly asi nejintenzivnější, byla jsem ze všeho vykulená, a tak se mi nejspíš zážitky z té doby nejhlouběji vryly do paměti. Tudíž ráda vzpomínám na Dinu Varteresjanovou z Legendy o křídovém kruhu nebo růžovou Chebandu ze hry Tenkrát v Chebu na západě. Tato postava pro mě měla jedinečně vtipný, komiksový charakter. Měla jsem ráda jak inscenaci, tak tu svoji 'prdlou' roli.

Jste v životě také 'prdlá'?

Myslím si, že jo (smích). Kdybych řekla ne, tak by mě většina mých kamarádů usvědčila ze lži (smích). Radši se dobrovolně přiznám.

Prozradíte, jak si zapamatováváte texty svých rolí?

Není to zas tak těžké. Při čtených zkouškách se něco ukládá do paměti, pak se text učím doma, klasicky se ho bifluju. A pak jdeme zkoušet do prostoru, nejprve po malých částech, jednotlivé scény hry. A tam už se z napsaného postupně stává 'živý' dialog, partner vám odpovídá, nemusíte si jeho repliky číst sám, celé se to zplastičtí a tehdy se vám text ukládá i díky dramatické situaci, pohybu po jevišti. Vážně to není tak složité.

Nemíchají se vám i přesto texty dohromady?

Nemíchají. Na to má asi každý herec svůj recept. Já se snažím, aby si mé postavy v jednotlivých hrách nebyly podobné. K jednotlivým rolím si dělám poznámky a píši si jejich charakterové rysy co nejkonkrétněji. Hledám ve svém okolí osoby, které jsou podle mě podobné té, kterou chci zahrát, a jimi se inspiruji. Ale to není žádná senzace nebo něco převratně novátorského, myslím, že tak to dělá spousta herců.

Prozradíte, co nejlepšího může herce potkat?

Aby byl ve své práci šťastný, ta ho bavila, naplňovala a neustále překvapovala. Aby hledal také stále něco nového v sobě, co může předávat dál, co ho obohacuje. Neztratil touhu posouvat se dál, překračovat své mantinely. Byl k sobě náročný a chtěl se neustále zlepšovat. Maminka mi vždycky říkala: „Nesrovnávej se s těma horšíma, protože tím se nikam neposuneš. Srovnávej se s lepšíma to je věc, která tě neustále posouvá dopředu."

Ve hře Horáková Gottwald hrajete postavu EFB, představíte ji?

EFB je Emil František Burian světoznámý český divadelník meziválečné doby české avantgardy. Měl velmi pohnutý osud. Prožil šílené věci v koncentráku, zázrakem přežil bombardování lodi Cap Arcona. Vrátil se zpět do Československa a snažil se navázat na svůj předválečný divadelní vývoj. Situace v Československu však byla jiná. Ve čtyřicátém osmém moc převzali komunisté. On byl levicově smýšlející umělec již před válkou. Podle mě však 50. léta lidsky neustál. Napsal mimo jiné hru Pařeniště, která odkazovala na justiční vraždu Milady Horákové. Drsně Miladu Horákovou v té hře odsoudil. Postavu EFB dosadil do hry autor Karel Steigerwald. Použil Emila Františka Buriana jako zvláštního komentátora a průvodce tím mizerným kabaretem. Byla to zkrátka jedna ze zrůdných postaviček, která zapadala Steigerwaldovi do kabaretu křivých lidí.

Jak se vám hrála tato role?

Někdy těžce, někdy líp. Je to jedna z náročnějších rolí a jsem ráda, že ji mám. Nedávno jsem si ale uvědomila, že si vlastně nejsem jistá, nakolik mě kolegové, ale i diváci v této roli vnímají jako ženu. Koukla jsem se na fotky z představení a řekla jsem si: „To opravdu vypadám tak divně, hnusně, androgynně?" Kolega mi potvrdil, že ano. Toužím zjistit, jestli mě v této roli diváci vidí jako ženu hrající muže, nebo jak vůbec. Těžko říct a samotnou by mě to zajímalo.

V představení Jak utopit dr. Mráčka jste si vystřihla roli psa, jaké to bylo?

Od dětství jsem měla slabost pro psy. Vždy jsem se k nim hrnula a přemlouvala rodiče, aby nám nějakého pořídili. Dostaly jsme se sestrami psa, až když já byla v pubertě. Následujících deset let bylo báječných. Dokázala jsem si od něj odpozorovat spoustu návyků a zlozvyků, které měl. Teď se mi ty znalosti podařilo zúročit právě v Mráčkovi (smích). Zábavné bylo, že jsem měla pocit, že si mohu dovolit poměrně dost věcí. Navymýšlela jsem si různé ptákoviny a režisér je v inscenaci nechal. Vznikla z toho rošťácká fena. Nejdivnější zjištění bylo, že mě při zkouškách kolegové přestali brát na vědomí. Nebyla jsem v jejich úrovni očí. Herci do mě nechtíce kopali, šlapali na mě, zavírali mi před čumákem dveře. Doufám, že doopravdy to psi takhle nemají, je to moc smutné (smích). Ohlasy na tuto roli jsou veskrze kladné. Nebyla bych ale nejšťastnější, kdyby v paměti diváků za těch téměř šest sezón mého působení v chebském divadle zůstala jen role psa, neboť jsem zde ztvárnila zajímavější a významnější role, které mě posunuly dál.

Autor: Martin Rejsek

16.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

V malém kraji je nás už zase méně. Kde se pokles zastaví?

DALŠÍ SLAVNÁ „BALKONOVKA“ vznikla pro 50. ročník Tourfilmu. Tomáš Třeštík vyfotil cestovatele Miroslava Stingla.

Tip pro vás: Tourfilm slaví půl století

FOTOGALERIE/AUDIO: Energie smetla i Rytíře a je v tabulce první

Karlovy Vary - Energie se v šestém kole WSM ligy potkala s tabulkovým sousedem, do KV Areny dorazilo po třech letech k soutěžnímu utkání Kladno.

OTÁZKA PRO: Blanku Andrášikovou, z Muzea Cheb

I letos připravujete Knihobraní v chebském muzeu. Přiblížíte, kdy se na něj mohou lidé těšit?

Naši prvňáci z 1. ZŠ Cheb

Chebsko - Ve středu 27. září najdete v Chebském deníku prvňáky z 1. ZŠ Cheb.

Upadl jsem na zem a útočník mě stále bil, líčí útok napadený záchranář

Karlovarský kraj – Z brutálního útoku jednadvacetiletého agresora se od víkendu zotavuje řidič Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje. Při opakovaném napadání utrpěl vážná poranění v obličeji a zatím netuší, kdy se bude moci vrátit zpět pomáhat svým kolegům zachraňovat životy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení