Přihlížející na akci Šance pro talent neměli možnost vidět jen Chebany. Šestadvacetiletý Radek Žalud (na snímku) dorazil pro svou šanci z Českých Budějovic. Nevidomý zpěvák se několika otázkám Deníku vůbec nebránil.

Jak jste se z Českých Budějovic dostal až k nám do Chebu?

Vlastně úplnou náhodou. O soutěži Šance pro talent, která se koná po celé republice, jsem se dozvěděl od kamarádky. Vystupoval jsem i u nás v Budějovicích, ale společně jsme se rozhodli, že vyrazíme spolu na takový výlet a objedeme tuto soutěž. Tak a jsem tady.

Nedá mi to a zeptám se na osobní otázku, jste nevidomý od narození?

Ano. Narodil jsem se předčasně, tak jsem musel do inkubátoru, odkud jsem si přinesl nejen zachráněný život, ale i totální slepotu. Tenhle handicap mi ale nikdy nevadil v tom, abych žil plnohodnotný a celkem radostný život. Díky svým rodičům jsem si užil naprosto fantastické dětství. Zacházeli se mnou tak, jako kdybych žádný handicap neměl a to bylo dobře. Spousta mých kolegů z okolí jen sedělo doma a dodnes nedělají nic. Mně se ale rodiče snažili zpříjemnit dětství jak to jen šlo a chtěli mi dopřát co nejvíc z toho, co si mohou plnými doušky vychutnat zdravé děti. Učil jsem se jezdit na kole, dokonce i autem. Jelikož taťka je truhlář, strávil jsem s ním hodně času v dílně a prostě jsem žil tak, že jsem ani neměl čas přemýšlet o tom, že nevidím. Bylo mi to celkem jedno. Nebyl důvod, proč se tím zabývat a zbytečně nad tím hořekovat.

Vraťme se k hudbě. Kdy jste s muzikou začal koketovat?

Asi ve čtyřech letech. Otcův spolupracovník usoudil, že mám hudební sluch a přivedl mě k harmonice. Nastoupil jsem tedy do hudební školy, kde jsem studoval zpěv a hru na harmoniku. Později jsem se dostal na konzervatoř. Zkoušel jsem kytaru, protože jsem si myslel, že díky tomu budu pro děvčata zajímavý. Ale příliš mi to nešlo, takže jsem se vrátil ke zpěvu.

Vy ale nejste úplný amatér. Přeci jen jste se setkal a spolupracoval s mnoha známými osobnostmi.

To máte pravdu. Moje první velká akce byla s Danielem Landou v roce 2009, kdy jsem s ním spolupracoval na Večeru písní Karla Kryla. Díky němu jsem se odpíchl a zkoušel všelijaké soutěže. Spolupráce s ním mě také vrátila zpět k harmonice a doteď s Danielem spolupracuji. S tímto hudebním nástrojem jsem nahrával s Tomášem Klusem. Před pěti lety jsem zpíval na benefičním koncertu Báry Basikové.

Máte toho za sebou dost. Je nějaký nezapomenutelný zážitek s nějakou z hvězd?

Tak mezi top řadím setkání s Peterem Dvorským. V životě jsem se nesetkal s tak skromným člověkem. Nejvíc pro mě asi bylo, když jsme s ním ve sklípku zpívali Vínečko bílé. To bylo opravdu úžasné.

Když jsem poslouchala váš zpěv a zavřela oči, měla jsem pocit, že na pódiu zpívá Daniel Hůlka…

Přiznávám, že nejste první, kdo mi to říká. Já pouze odpovídám, že nejsem jeho imitátor ani se nesnažím být jako on. S takovou barvou hlasu jsem se prostě narodil a nic s tím neudělám.

A co váš nejoblíbenější styl a největší vzor?

Nemám vyhraněný styl. Vystupuji i na oslavách nebo svatbách a tam musíte umět všechno. Nejblíž jsou mi asi muzikálové pecky. A vzor? Z dětství si nesu Pepíčka Zímu, později jsem si oblíbil už zmiňovaného Dana Hůlku, se kterým jsem se setkal a skamarádili jsme se. Ale největším vzorem, který asi nikdo nikdy nepřekoná, je Freddie Mercury.

Teď trochu dál od muziky. Jaké máte koníčky?

Začnu tím, co je na mě viditelné, hrozně rád jím. Mou dlouholetou zálibou a tak trochu i prací jsou počítače. Od osmi let jsem se jimi začal zabývat a později jsem dosáhl kýžené mety, a sice instruktor výuky na počítače. Samozřejmě k mým největším zálibám patří hudba.

Jakého byste chtěl dosáhnout cíle?

Chtěl jsem se věnovat zpěvu a tomu se věnuji. Chtěl jsem, aby se to lidem líbilo a ono se jim to líbí. Víte, na světě je tolik negativních věcí a já chci upřednostňovat ty pozitivní. Zatím zpívám převzaté písně, jednou bych chtěl zpívat ty své. A osobní cíl? Vrátit svým rodičům veškerou tu lásku, kterou mi celou dobu věnovali.