Pamětní desku odhalili ve Skalné mistru houslaři Mathiasu Heinickemu. Stalo se tak u příležitosti 140. výročí jeho narození.

„Pamětní desku odhalili potomci mistra houslaře za účasti asi 50 lidí na domě, kde žil a pracoval," uvedl Václav Vrba ze Skalné.

Deska se nachází na domě číslo 8, a to na rohu ulic Česká a Sportovní.

Mathias Heinicke (*3.3.1873 +3.4.1956) se sice ve Skalné nenarodil, ale už v pěti letech se tam s rodiči přestěhoval. Od útlého mládí měl rád řezbářství a doufal, že se stane učněm v místních houslařských střediscích, což se také nakonec podařilo. V roce 1896 dokonce odjel do Itálie, kde pracoval u Eugenia Deganiho v Benátkách, takže i jeho práce nese znaky jeho učitele. Heinicke se navíc stal členem Odborné komise pro ochranu veřejnosti, pro potírání nekalé soutěže a podvodné vynálezy v houslařství, která byla založena v roce 1927 v Budapešti a tvořilo ji jen deset evropských mistrů.

ŽIVOTOPIS 
Mathias HEINICKE - houslař
*3. 3. 1873 Chlum sv. Máří
+3. 4. 1956 Skalná

DESKU ODHALILI potomci mistra Heinickeho rodina Plchova. Když mu bylo pět let, jeho rodiče se přestěhovali do Skalné, kde Heinicke navštěvoval školu. Od útlého mládí měl rád řezbářství a doufal, že se stane učněm v místních houslařských střediscích. Jeho otci se podařilo umístit ho v 15 letech na tři roky do učení k houslaři Ernstu Reinholdu Schmidtovi v Marktneukirchenu. Zůstal zde několik dalších let a stal se mistrem Schmidtovy dílny. Jeho cílem bylo zlepšování se v oboru, a proto přijal místo u Löwenthala v Berlíně. Později pracoval v Budapešti pro houslaře Laumanna. V roce 1896 odjel podle svého přání studovat houslařství v jeho původním domově do Itálie, kde pracoval asi rok u Eugenia Deganiho v Benátkách. Seznámil se zde s metodami výroby houslí italských mistrů. Původně chtěl navštívit všechna města proslavená italskými mistry, avšak pracovní a finanční podmínky mu ti neumožnily a Heinicke se rozhodl pro návrat domů, kde se chtěl osamostatnit.
Roku 1897 zahájil svou výrobu v malém dřevěném domku svých rodičů a soustředil se na mistrovské housle a získání pověsti v řemeslnické zručnosti, vlastním designu a uměleckém závěru. Postupně zaznamenával úspěch a stal se oblíbeným mezi profesionálními hudebníky, školami, učiteli a sólisty nejen v regionu. Záhy se mu prostory staly malými a v roce 1900, kdy se zároveň oženil, získal novou dílnu.
Jeho práci přerušila 1. světová válka, do níž se také zapojil. Po jejím skončení se opět mohl věnovat výrobě mistrovských kousků, za něž byl několikrát oceněn. Jeho práce nese znaky Eugenia Deganiho, kterého považoval za svého učitele, což uváděl i na svých vinetách, a italských mistrů vůbec. Používal kvalitní dřevo a olejový žlutohnědý lak. Jeho nástroje byly a jsou dobře hodnoceny i v cizině.
Heinicke byl členem Odborné komise pro ochranu veřejnosti, pro potírání nekalé soutěže a podvodné vynálezy v houslařství, která byla založena v roce 1927 v Budapešti a tvořilo ji deset evropských mistrů.