V době svého vzniku sloužila naše lázeňská města výhradně nejbohatším vrstvám, naopak ve druhé polovině 20. století lázně „zlidověly“ a opanovali je hlavně čeští a němečtí důchodci. Další proměnou procházejí také dnes, kdy se vedle tradiční léčby či rekonvalescence nemocných stále častěji soustředí na zmírňování stresu a nejrůznějších poruch způsobených uspěchanou dobou. A současně nabízejí také cestu za poznáním, co nám ve světě plném stresu dělá a nedělá dobře: a tím pádem také cestu za poznáním vlastního já.

Koupel v lese

Možná bychom mohli zmínit ještě jednu historickou souvislost a připomenout důležité poselství německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, který byl v českých lázních jako doma a do právě zrozených Mariánek se vydal hned v roce 1820. Už tehdy radil místním lékařům, aby kromě tradičních procedur používali také moderní lázeňské metody. A právě ty – byť úplně jiné, než měl autor Fausta na mysli – najdete v Mariánkách dnes.

Pramen Vincentka v Luhačovicích
Lázně jsou mekkou otylých, kde vzpomínají i na nalévačky vody

Co třeba taková lesní koupel? Není to žádné koupání při měsíčku v opuštěném jezírku, ale hra se všemi smysly. Brzy se k ní dostaneme. Tento víkend jsme totiž pojali trochu netradičně. A zatímco obvykle lítáme od čerta k ďáblu, tedy z jednoho podniku do druhého, tentokrát jsme se zaměřili na jedno místo, abychom se dostali víc do hloubky a názorně vám ilustrovali, jak mohou vypadat moderní lázně v blízké budoucnosti. Ale nebojte, nepřipravíme vás ani o další gastronomické tipy.

Jak jíst moderně

Do role lázeňských vizionářů se pasoval hotel Falkensteiner, zástupce hotelové skupiny původem z Jižního Tyrolska, která je proslulá špičkovými službami ve všech oblastech – tedy od ubytování a wellness až po špičkovou gastronomii. Ostatně, když jsme před lety navštívili sesterský hotel Balance v Stegersbachu, potěšil nás přístup šéfkuchaře, který si na hotelových pozemcích v prosluněném Burgenlandu vybudoval vlastní permakulturní zahradu s plochou pět tisíc metrů čtverečních.

A podobně nás překvapil také šéfkuchař Miroslav Matejkin v hotelu Falkensteiner, jehož nový koncept patří k velmi zajímavým ukázkám moderně pojaté gastronomie s přihlédnutím k ekologickým i zdravotním požadavkům.

Ať žijí fermenty

V loňském roce proběhla kompletní rekonstrukce hotelu a po jeho otevření čekala na hosty řada změn: už při snídaních je vidět posun k racionální stravě. Vedle tradiční nabídky potěší pestrá kolekce ořechů či lyofilizovaného ovoce, tedy hlavně malin a jahod, které si při sušení mrazem udrží nejen barvu a tvar, ale hlavně parádní chuť. Z teplých snídaní pak stojí za zkoušku třeba arabská šakšuka, takové lečo v luxusní podobě.

Mnohem větší změny čekají na hosty při obědě, kde víceméně zmizelo z nabídky maso (zůstává jen kvalitní sušená šunka) a místo něj je k dispozici polévka, zelenina, pasta a čtyři sklenice vlastních fermentů (řepa, zelí, „čalamáda“, květák), tedy něco, co by člověk očekával spíš v moderní pražské restauraci než v konzervativním lázeňském prostředí. Takže velké plus.

Beluga, šafrán, králík

Nejzajímavější je ovšem koncept večeře. Na rozdíl od všech ostatních hotelů ve městě neprobíhá formou bufetu, ale servíruje se, což klade mnohem vyšší nároky na personál. Nejprve se podává sestava několika malých předkrmů, které potěší kreativním výběrem i finální podobou. Objevuje se marinovaný tuňák, waldorfský salát, filátko šťavnaté panenky, pečená řepa s kozím sýrem a další dobroty. Poté následuje polévka a pak si hosté mohou vybrat z trojice hlavních chodů, z nichž je jeden postaven na masu, druhý na rybě a třetí je vegetariánský (od dubna přibude ještě veganský).

Slovenská strela.
Slovenská strela vyjede exkluzivně na trať. Lístek ale není levnou záležitostí

Takže i když jíte maso, můžete některý večer zvolit bezmasou večeři. Výbornému nápadu sekundují skvělé kombinace. Jeden příklad za všechny: pomalu pečený králičí hřbet podává šéfkuchař s výtečnou čočkou Beluga, šafránovou omáčkou a praženými mandlemi. Tři čtyři chutě, ovšem dokonale sladěné.

Poznej sám sebe

A dostáváme se k dalšímu unikátu, kterým možnost alternativní léčby v duchu celostní či holistické metody. Velmi zjednodušeně – pokud máme problémy s bolestí kolene, neléčíme samotnou bolest, tedy následek, ale to, co ji způsobilo (příčinu). A tou je obvykle stres a nezdravý životní styl. Hosté, kteří mají zájem překročit obzor tradiční lázeňské léčby a dozvědět se trochu více o fungování svého těla a mysli, mohou absolvovat speciální programy s bioenergetickým cvičením a lesní koupelí. Japonská technika šinrin-joku dokonale odbourává stres a zvyšuje imunitu.

Během tři hodiny dlouhé výpravy se účastníci naučí vnímat atmosféru lesa pomocí všech pěti smyslů a současně zacílí pozornost na přítomný okamžik. Bioenergetická cvičení, vycházející z nauky amerického lékaře a psychoterapeuta Alexandera Lowena, zase propojují a harmonizují tělesnou a duševní stránku člověka. Oba programy otvírají brány k našemu nitru a navazují tak na antický apel Poznej sám sebe! napsaný nad vchodem do slavné věštírny v Delfách. Svou vlastní budoucnost si totiž do velké míry určujeme sami. Třeba i tím, co jíme a jak žijeme.

Pivovar Kronl

Opusťme nyní Falkensteiner a podívejme se, kam vyrazit, když se v lázních začnete trochu nudit. Pokud chcete jenom na pivo, určitě se zastavte v mariánském minipivovaru Kronl, jehož motto zní: Jeden den bez piva ještě nikoho nezabil, ale proč to, sakra, riskovat…Na čepu mají poměrně hezký výběr takové té moderní klasiky: hořký český ležák, „bavorské“ pšeničné s banánovým aromatem, silnou žitnou ipu s grepovou vůní a vysokou hořkostí či svrchně kvašené polotmavé pivo.

Beskydská pivní stezka, duben 2022.
OBRAZEM: Zabrat dá i zkušeným pivařům. Beskydská pivní stezka otevírá

I na hlad tady mají připravené zajímavé chuťovky: třeba tři roky zrající dalmatský pršut, kachní rillettes, matjesy či domácí tlačenku. A pozor, čas od času se tu konají večery s harmonikou.

Kapří tatarák

Kdo má rád ryby, neměl by minout rybí restauraci U Pidly, kde je možné ochutnat řadu specialit. Vedle obligátních kapřích hranolků tu podávají kapří tatarák či kapří krokety, v sezoně se pak objevují další zajímavosti, jako steak ze sumce, pečené mlíčí či výborná rybí polévka. Nejhezčí je to tu v létě na terase, i zde se čas od času konají koncerty. A skvělou pověst má také restaurace Villa Patriot, kde stojí za ochutnání výborná kulajda či candát se smetanovým pórkem. Jinak je zdejší kuchyně hlavně mezinárodní, takže na menu je chobotnice, tygří krevety či foie gras.

I když jsou „Mariánky“ druhým největším lázeňským městem u nás, jsou poměrně mladé. Statut lázní totiž získaly až v roce 1818. A v loňském roce dostaly také razítko kulturní památky UNESCO.

Zvěřina na Kladské

Naši poslední zastávku uděláme kousek za městem, v přírodní rezervaci Kladská, která spojuje pět unikátních horských rašelinišť. Restaurace Pension Kladská se zaměřuje na zvěřinu, k mání je obvykle srnčí hřbet s omáčkou z rybízu a portského vína či kančí v tradiční podobě se šípkovou. Pro porovnání chutě zvěřiny poslouží mix jeleního, kančího a srnčího s jalovcovou omáčkou, skvělý je ovšem i zajíc na smetaně či jelení steak s omáčkou z lesních hub. Krásné místo, krásná jídla. A procházku po značeném okruhu dejte prosím před obědem, po něm se vám už nebude chtít.