Dvaadvacetiletý Jakub Ziemniok z Chebu se cvičení v posilovně věnuje už pět let. Až před půl rokem se rozhodl, že kromě cvičení pro radost si vyzkouší připravit se na své první závody, a to v naturální kulturistice. Mezinárodní mistrovství České republiky v naturální kulturistice a fitness se konalo v Karlových Varech a Jakubu Ziemniokovi vyšla soutěžní premiéra na výbornou. V kategorii muži do 175 centimetrů obsadil skvělé druhé místo!
Stříbrnému medailistovi, pro kterého je cvičení a zdravá strava životním stylem, jsme položili několik otázek.
Jak se to stane, že si člověk, který cvičí pět let pro radost, najednou řekne, že to zkusí i na soutěžní úrovni?
Po pěti letech cvičení jsem si prostě řekl, že to zkusím a zjistím, na co mám, co dokážu. Chtěl jsem se posunout dál.
Proč jste zvolil právě naturální kulturistiku?
Určitě k ní mám blíž než ke klasické kulturistice. Navíc v té naturální kulturistice musí být člověk geneticky vybavený, podle mého názoru.
Jak dlouho jste se připravoval a kdo vám pomáhal s tréninky a stravou?
Tréninky jsem si připravoval sám, hodně jsem to studoval na internetu. Se stravou mi pomáhala moje přítelkyně, která mě vlastně po celou dobu přípravy podporovala.
Když si dnes vzpomenete, jaké období v přípravě bylo pro vás nejtěžší?
Nejhorší byla asi ta dieta týden před závody, bylo to hodně psychicky náročné.
Jaké jste měl ambice před karlovarským mistrovstvím?
Ambice jsem žádné neměl, chtěl jsem to zkusit s tím, že uvidím, co bude dál.
Jaké byly první pocity, když jste do dějiště závodů přijel a viděl kolem sebe konkurenci?
Na konkurenci jsem moc nekoukal, i když mi to nedalo. Samozřejmě že se objevila i tréma, ale když jsem vstoupil na pódium, tak pomalu zmizela.
Když jste se v semifinále dozvěděl, že postupujete mezi nejlepších osm, jaké jste zažíval pocity, uvažoval jste o tom, že byste mohl sáhnout i na nějaký cenný kov?
Známí a lidé, kteří mě jeli do Varů podpořit, mi říkali, že mám na dobré umístění, ale já v to moc nedoufal, a když mě vyhlásili na druhém místě, byl jsem hodně překvapený. Byl to samozřejmě krásný pocit, že ta dřina a příprava nakonec přinesly své ovoce.
Kdo vám pomáhal se sestavou a pózami?
Sestavu jsem si vymyslel sám, přítelkyně mě dirigovala a pilovala se mnou detaily. S pózami mi pomáhali známí z Fitness klubu Jařest Cheb, kde jsem se připravoval – Vláďa Holub, Michal Kičák st. a Honza Janoušek. Před třemi měsíci jsem byl i na soustředění, kde jsme pózy zkoušeli, a to mi také hodně dalo.
Co následovalo hned po závodech?
Chtěli jsme jet s přítelkyní do McDonalds, ale protože tam bylo zavřeno, jeli jsme na pizzu. Takže jsem si dal pizzu a pivo.
Už jste přemýšlel o tom, co bude dál?
Vzhledem k tomu, že jsem se umístil, bych se tomu chtěl věnovat dál, ale protože je příprava hodně finančně náročná a moje současné finanční podmínky mi to nedovolí, chtěl bych se k závodění vrátit za rok. Závody jsou každý půlrok, takže bych jedny vynechal a začal bych se připravovat na ty další s tím, že bych chtěl nabrat svalovou hmotu.
To znamená dále tvrdě v posilovně makat a dodržovat tu správnou výživu. Máte někdy chvíle, kdy porušíte správnou stravu a dáte si něco nezdravého?
Tak určitě se najdou dny, kdy dostanu chuť na něco podobného, ale když například dostanu chuť na štrúdl, přítelkyně mi ho upeče, ale z vloček. Přítelkyně se stravuje stejně jako já, takže v tomhle směru je to výhoda, že vaří zdravě pro oba.
Přítelkyni jste k závodění nezlákal?
No, už o tom začínáme uvažovat. Chtěla by to zkusit. V období, kdy nebudu v přípravě na závody, bych ji chtěl připravit. Uvidíme.
Určitě jsou lidé, kterým byste chtěl poděkovat.
Rád bych poděkoval přítelkyni, rodině, Vláďovi Holubovi, který mě také podporoval, a kamarádovi Janu Mičuchovi, který mi dělal fotografie.