Některé sportovní aktivity mohou na první pohled vzbuzovat soucitný pohled náhodně přihlížejících. Takový spinning, což je jízda na kole, které nikdy nikam nedojede, je určitě jednou z nich.

No, řekněte, tlupa pošuků na jakýchsi rotopedech šlape dlouhé hodiny jako o závod, pak se poplácá po zádech a je jí fajn. A ještě za to vysolí nemalý obnos! Docent Chocholoušek by jásal nadšením.

Pokud je však za touto zdánlivě podivínskou činností skryta přímá pomoc Klubu nemocných cystickou fibrózou, dostává celé dění docela jiný rozměr.
Stručně na vysvětlenou: CF je závažné dědičné onemocnění postihující zejména dýchací a trávící systém.

Jsou tomu čtyři roky, kdy v mariánskolázeňském S clubu u Antoníčkova pramene vznikl prostor pro jedenáct spinningových kol. Místo je to vcelku dost navštěvované a prošla jím spousta lidí.

Tamní instruktor a cyklistický nadšenec Anton Greguš zvaný Toňas byl před pár měsíci v Plzni na tzv. spinningovém maratónu, jehož výtěžek byl věnován právě Klubu nemocných CF. Zde se seznámil s ředitelkou tohoto občanského sdružení Bc. Lenkou Eislerovou. Ta ho požádala, zda by se podobná akce nemohla uskutečnit také v Mariánských Lázních.

Od slov k realizaci sice uplynul nějaký čas, zorganizovat takovou záležitost není jen tak, přesto se dobrou věc nakonec podařilo dotáhnout do zdárného konce.

Greguš společně s Alešem Randou a Lucií Bulvasovou coby realizační tým dokázali oslovit a hlavně přesvědčit řadu jednotlivců, organizací i firem o potřebnosti podpořit nějakým způsobem tuto akci.

Lázeňský S club s provozovatelem Tomášem Kuglerem, odkud se rekrutovala zhruba polovina startujících, šel příkladem a zapůjčil všechny dostupné stroje. Zbylé se přivezly z Chebu.

Přispělo se financemi, věcnými dary, půjčením a dopravou spinningových kol nebo alespoň občerstvením pro sportovce.

V sobotu 25. září v 10 hodin to pak na mariánskolázeňské Kolonádě vypuklo. Třicet kol bylo beze zbytku obsazeno. A pak už se šlapalo, šlapalo a šlapalo. Asi polovina zúčastněných vydržela celý čtyřhodinový blok. Ostatní si dali dvouhodinovku nebo méně, jako například lázeňský místostarosta Jiří Chval.

Kromě místních přijeli vyšlapat nějaké peníze také borci z Plzně, Teplé, Toužimi nebo Tachova.

Jezdci svým startovným složili pěknou částku třinácti tisíc korun, jež nakonec v podobě šeku putovala do rukou ředitelky Eislerové. Ta během otáčení pedálů nabízela v improvizovaném stánku přihlížejícím k prodeji různé výtvarné práce nemocných dětí.

Ani zpocení sportovci nepřišli úplně naprázdno. Byla vylosována spousta cen. Od té nejhodnotnější – sport tester, kterou obdržela Lucie Randová, až po poukázky na masáž, poukázky PHM, tašky na PC, atp.

Co říci závěrem? Alespoň díky všem, kteří jakkoliv pomohli dobré věci.

JOSEF MILOTA