Trenér Roman Gezo je mimo tělocvičnu kamarádský, na tréninku je přísný
Mariánské Lázně - S trenérskou dráhou začal Gezopřed devíti roky s chlapeckým družstvem
Redakce
Diskutovat (0) 12.4.2009 7:37
Romanu Gezovi, trenérovi basketbalistů Slovanu Mariánské Lázně, se dostalo nedávno významné pocty: na plese sportovců ve společenském domě Casino byl vyhodnocen jako nejlepší trenér města za rok 2008. Nebylo to poprvé, zvítězil také v letech 2002 a 2006.
Důvod, proč zmínit zvláště poslední trimuf, je nejen ten, že už to bylo potřetí, ale také proto, že Roman Gezo oslavil krátce předtím třicáté osmé narozeniny. Jen málo z těch let neprožil s basketbalovým míčem.
Byl to určitě příjemný pocit přebírat cenu ve velké konkurenci dalších sportovních odvětví, které ve Mariánských Lázních působí.
S trenérskou dráhou začal Gezo před devíti roky s chlapeckým družstvem, s nímž v roce 2002 dosáhl na turnaji v Litoměřicích na bronzovou příčku v Mistrovství České republiky starších minižáků.
Tenkrát ještě nikdo netušil, že se zrodil základ současného kádru mužů v II. lize a výborného týmu juniorů v ligové soutěži kategorie U 20.
Začalo se usilovně a cílevědomě pracovat a v květnu 2004 družstvo již mladších dorostenců zvítězilo v kvalifikačním turnaji o postup do I. ligy. Od té doby mají lázeňští příznivci o kvalitní basketbal postaráno.
Mužstvo Slovanu nehraje v konkurenci týmů z daleko větších a basketbalově známějších měst nijak podružnou roli. Jenom stručně: sezóna 2004/5 – I liga mladšího dorostu-3. místo, sezóna 2005/6 – I. liga mladšího dorostu-3. místo, sezóna 2006/7 – I. liga mladšího dorostu-10. místo, I. liga staršího dorostu-1. místo, sezóna 2007/8 – I. liga staršího dorostu-8. místo, extraliga juniorů-4. místo, sezóna 2008/9 – I. liga juniorů-3. místo, II. liga mužů-11. místo.
Docela dost na jednoho trenéra a jeden kolektiv, že? Tento výčet nebo jen jeho část by mnohému stačil na celou kariéru, Gezo však pokračuje s neztečenou měrou dál a kromě snahy o udržení kvalitního mužského basketbalu v Mariánských Lázních trénuje i dvě mládežnická družstva.
Že je s tím nevěřitelně práce a nervů netřeba ani psát. Jeho snahou není vychovat z kluků jen dobré hráče, ale také lidi, na něž by mohl být každý rodič pyšný. Učí je nejen basketbalovým dovednostem, ale i vytrvalosti, svědomitosti a ctižádostivosti. Svou prací jde tím nejlepším příkladem.
A jaký je vlastně Roman Gezo? Mimo tělocvičnu kamarádský a veselý, na tréninku přísný a náročný, při zápase soustředěný a nezřídka impulsivní.
Ne každý, kdo mu prošel pod rukama, byl schopen a ochoten přijmout jeho nekompromisní přístup. Ale - ruku na srdce – žádný zamlklý introvert toho ve sportu (a nejen v něm) nikdy moc nedokázal.
(Josef Milota)
-6°C
-7°C
