Mariánské Lázně/Jan Kozina je známá postava z našich dějin. Svého času se kdesi na Chodsku zabýval chozením ve vysokých holínkách po lese s čakanem a psem, hlídaje tak naši hranici. Pak měl nějaké problémy s jakýmsi Lomikarem – představitelem honorace, což nakonec odskákal.
Kozina je také vrch (642 m.n.m.) pár kilometrů na jih od Aše, v jehož okolí si ašští orientační běžci zmapovali prostor pro pořádání závodů krajského charakteru. Mapa nese stejné jméno.

Zda byl název vrchu či mapy inspirován postavou chodského reka, známo není, zato je nad slunce jasné, že v lese mezi Lipnou a Horním Žďárem by měl amatérsky vybavený hraničář značné problémy s pohybem. Tedy pokud by měl na nohou holínky. Ty jsou pro tamní terén značně nevhodné.
To mohou potvrdit zejména Karel Pilař a Jindřich Kovář, což nejsou přímí potomci Koziny (i když jeden nikdy neví), ale dva ašští orienťáci, jež strávili mapováním několika čtverečních kilometrů desítky, spíše však stovky hodin.

Hlavní pomůckou jim – kromě psacích a kreslících potřeb – nebyl pes, ba ani klacek ve tvaru čakanu, ale moderní navigační GPSka. Tu kdyby býval Kozina měl, hned by dosahoval v hlídání hranic lepších výsledků.

Pilař a Kovář, stejně jako početná armáda orientačních běžců ze západočeské oblasti, volili pro pohyb v lese speciální závodní boty se špunty – většinou hřebíkové, vyrobené ze syntetického materiálu, jež se jen tak - vlastně vůbec - vodou nenacucnou.

Dobře u Aše dopadli členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Ti na Ašsko rádi a pravidelně jezdí. Už název jejich oddílu – MLOK – dává tušit, že se stejně jako salamandr dobře pohybují nejen na souši, ale také v nejrůznějších zamokřených pasážích. A že jich při závodě navštívili. Leckdy i nedobrovolně.

Pravda, nějakou chybku v mapě někteří závodníci amatérským mapařům sice objevili, spokojenost s náročným závodem však převládla. Trochu to připomínalo návrat ke kořenům orientačního běhu: klasický závod s méně kontrolami a tím pádem delšími postupy na volbu.
Dnešní doba orientačnímu běhu přeje. Blízkost hranice se SRN (dříve NSR neboli západní Německo) před rokem 1989 pořádání jakýchkoliv aktivit znemožňovala. Při nedělním závodě u Aše se naopak někteří závodníci v klidu pohybovali na území sousedního státu, což nebyla vůbec špatná volba postupu. A nezaštěkal na ně ani pes natož pak samopal.

Výsledky závodníků
Chebska
Sobota: kategorie D 14 – 3. Magda Sklenářová, D 35 – 1. Martina Kamarytová, 3. Kathrin Bínová (všichni Mar. Lázně), D 55 – 1. Lenka Dlouhá (Aš), H 12 – 1. Vít Macura (Mar. Lázně), H 14 – 1. Jiří Frank (Aš), H 18 – 2. Michal Kamaryt, H 35 – 3. Jan Michalec, H 55 – 1. Jan Sklenář, 3. Jan Fišák (všichni Mar. Lázně)
Neděle: D 14 – 2. Magda Sklenářová, D 18 – 1. Tereza Francková (Cheb), D 35 – 1. Martina Kamarytová, 2. Kathrin Bínová, 3. Daniela Kuncová, D 45 – 3. Jana Sklenářová st. (všichni Mar. Lázně), D 55 – 2. Lenka Dlouhá, H 12 – 2. Vít Macura, H 14 – 2. Jiří Frank, H 16 – 2. Jan Macura (Mar. Lázně), 3. Marek Šulc (Aš), H 18 – 1. Roman Borovička (Cheb), H 35 – 3. Miloš Kamaryt (Mar. Lázně), H 45 – 3. Václav Chotětický (Aš), H 55 – 1. Jan Fišák, 2. Jaroslav Jirásek (Cheb), 3. Jan Sklenář.

(jomi)