Zážitek nemusí být kdovíjak krásný, hlavně musí být intenzívní. Takto by se ve zkratce dal shrnout víkend v Krušných horách v německém Rittersgrünu, kde 230 účastníků prožilo společné Mistrovství České republiky a Německa v rogainingu.

A protože bylo společné, nevyhlašovali se zvlášť vítězové jednotlivých republik, ale všichni dohromady. Žijeme přece v jedné unii, ne?
Pod anglicky znějícím názvem rogaining se skrývá jednoduše znějící vysvětlení – orientační závod 2-5ičlenných týmů na 24 hodin. Těch dvojčlenných je ale naprostá většina.

Extrémní akci, již nevyhledávají žádné citlivky, pořádala ruku v ruce Česká asociace rogainingu a horského orientačního běhu a německý oddíl USG Chemnitz. Perfektní zázemí pro kemp poskytlo koupaliště v Rittersgrünu.

V současné době, kdy je módní označovat kdejaký hazard se zdravím či životem za adrenalinový sport, se dokáže zorganizovat nemalá skupina lidí toužících prožít nefalšované dobrodružství. O život při rogainingu vůbec nejde. Každý může kdykoliv závod na libovolnou dobu přerušit nebo předčasně ukončit, což se například o bungee jumpingu nebo podobných hovadinách říci nedá.

Do náročného terénu Krušných hor se vydaly i čtyři dvojice tvořené alespoň z poloviny borci z Chebska. A nevedly si špatně, polovina z nich se prosadila na stupně vítězů.

Závod byl odstartován v sobotu ve 12 hodin. Na účastníky čekala mapa v měřítku 1:50 000 s 67 kontrolami. Ty měly hodnotu 30 až 90 bodů. Cílem bylo mít do nedělního poledne co největší bodový zisk.

S tím se každé družstvo, jež se muselo pohybovat po celou dobu společně, vyrovnalo po svém. Někdo šel non stop i přes noc s baterkou, jiný volil alespoň několikahodinový spánek při průchodu kempem. Zdrchaní byli nakonec ale úplně všichni. Velké převýšení, houpavá půda v podmáčených partiích a mnohdy klackovitý terén vykonaly své. Výraznou měrou se na tom podílelo i umístění kontrol. Ty byly od sebe vzdáleny alespoň kilometr a půl.

Koncepci závodu měli na svědomí Petr Bořánek (USK Praha) a Miroslav Seidl (Ekonom Praha). Oba aktivní orientační běžci po dílčích úspěších v českých luzích dosáhli do světové špičky právě v rogainingu (stříbro a dva bronzy z MS a kompletní sada medailí z ME).

Po sečtení bodů bylo jasné, že všechny kontroly nedokázal obejít nikdo. To se nakonec předpokládalo, v tomto směru bývá rogaining vždy předimenzovaný. Nicméně 3660 bodů vítězné dvojice v mužské kategorii – „Ludvík a Pepík“ (Štěpán Skripnik a Tomáš Udržal) - je výkon obdivuhodný, uvážíme-li, že kvůli tomu urazili asi 110 kilometrů a kontrol vynechali jen několik.

A jak dopadly týmy z Chebska? Nejlepšího bodového výsledku dosáhlo duo „Objev roku“ – Michal Škroch z Mariánských Lázní a Roman Kalán z Perninku (2550 bodů), za což jim patřilo pěkné páté místo v mužích a devátá příčka v absolutním pořadí. Toto duo volilo pouze občasné přestávky na trati. Ta nejdelší – hodinová – byla kolem dvacáté hodiny v hospodě na Božím Daru. Ke spánku pak stačila dvacetiminutovka v lese asi ve tři hodiny v noci.
Cenný bronz v kategorii muži nad 40 let vybojoval tým „Draví šneci“, tvořený Karlem Pilařem z Aše a Josefem Milotou z Mariánských Lázní (2480 bodů). Na stříbro družstva „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“ jim chybělo pouhých třicet bodů. To zcela jistě zapříčinila Milotova slabší morálka po jedenácti hodinách závodu (a 50 kilometrech), kdy fyzicky zdatnějšímu kolegovi vypověděl poslušnost (už se viděl v kempu s opuchlými nohami ve studené vodě) a na jednu šedesátkovou kontrolu odmítl jít. „Draví šneci“ pak po čtyřhodinovém spánku pokračovali v závodě od půl páté ráno a nachodili celkem 82 kilometrů.

Pátí byli v téže kategorii Jan Michalec (Mariánské Lázně) a Jiří Hájek (Sokolov), kteří pod názvem „Západní expres“ nasbírali 2090 bodů.
Špatně si nevedli ani „Punkoví výletníci“ Petr Kunc a Tomáš Kamaryt (oba Mar. Lázně). Ti obsadili výbornou stříbrnou příčku v kategorii juniorů (2140 bodů).

Na tom, že všichni ve zdraví přežili, měla nemalou zásluhu perfektně vybavená občerstvovací stanice, o jejíž kvalitách se jeden závodník vyjádřil slovy: „Nikdy jsem sice na rautu v Alcronu nebyl, ale takhle nějak si to představuju.“

Určitě by čtenář neuhodl, co nejvíc účastníkům šmakovalo - byl to meloun. Toho se i přes dostatek všeho možného zkonzumovalo opravdu hodně.
Daleko menší účast měly souběžné závody na šest a dvanáct hodin. Na ně vyrážejí ti, kteří si na celou dvacetičtyřhodinovku buď zatím ještě netroufají, nebo jim taková menší porce připadá tak akorát. I když dvanáctihodinovka má také své kouzlo. Startuje totiž v osm večer, což znamená, že se zhruba polovina závodu jde za tmy.

V šestihodinové variantě měli Mariánskolázeňští své zástupce na bedně. V kategorii mix obsadili manželé Luděk a Jana Bartošovi třetí místo (770 bodů).
Někteří se po skončení nechali slyšet, že na tohle je už nikdo nikdy nedostane. Myslíte, že mluvili pravdu? Za rok přijedou zase.

(jomi)