Konkurence byla přitom letos poměrně velká, v porovnání s předchozími ročníky bylo přihlášeno devět projektů. Tedy o pět více, než loni. Autorkami dvou třetin z nich byly ženy. S Jitkou Tomanovou jsme hovořili o tom, proč se do projektu přihlásila, jak se svým podnikáním začínala a jaké jsou její záměry do budoucna.

Proč jste se zúčastnila sedmého ročníku projektu TMobile Rozjezdy?
Doporučila mi to vítězka loňského ročníku Klára Kančiová. Říkala jsem si, že to bude dobrá příležitost se zviditelnit a taky poznat další tvůrčí a aktivní lidi z Karlovarského kraje.

Karlovarský kraj zastupovalo v soutěži devět projektů, porotu nejvíce zaujal ten váš. Co na výsledek říkáte?
No popravdě jsem si říkala, že mám lepší startovní pozici, než kdybych byla třeba za Středočeský kraj, kde bylo přihlášeno nepoměrně více projektů. Ale když mě pak skutečně vyhlásili vítězem, byla jsem překvapená. Samozřejmě příjemně.

Myslíte, že má váš projekt šanci na úspěch i v celostátním finále?
No, moc si nevěřím. Je tam velká konkurence opravdu skvělých projektů. Osobně se mi moc líbí sodovka Baťovka, luxusní spodní prádlo Lorii nebo přírodní kosmetika Biorythme. A co se týče ceny veřejnosti, tak tam jsem podcenila své snažení. Řešila jsem výrobu zboží na tři velké design markety a na promování této soutěže už nezbývaly síly.

V oficiální zprávě se uvádí, že jste porotu zaujala originálním porcelánem. Projekt byl přitom nazvaný Vařím v ateliéru, maluju v kuchyni. Můžete nám vysvětlit spojení výtvarna a gastronomie?
Když jsem tenhle projekt zakládala, měl to být jen můj koníček, který měl být vlastně primárně o gastronomii. Moc ráda vařím a jídlo přímo zbožňuju, tak jsem si myslela na takový malý milý food blog. To zatím nevyšlo, ale něco se chystá. Název navíc vychází z reality v té době jsem měla malý byt, ale velkou kuchyň, takže jsem vařila i malovala tam, jako kružítko používala misky a talíře a podobně.

V čem spatřujete originalitu a proč jste se rozhodla právě pro tento postup?
To, co je na mém projektu jiné, je určitě prvek upcyklingu, kdy sbírám vintage kousky porcelánu, které znovu dekoruji. Jinak vnímám pozitivní reakce na moje ilustrace, které lidem připadají jiné, milé a s některými se ztotožňují. Často mám totiž tendenci do mých motivů umisťovat text a sdělit něco konkrétního. Je to výjimečný pocit, když si někdo přečte například „Pluji si klidně proti proudu“ a řekne si: „Přesně. To musím mít.“

Jak jste se dostala k tomuto oboru a jaké jsou vaše další záměry do budoucna? Hodláte vaše aktivity spojit s Karlovými Vary nebo se hodláte takříkajíc více rozmáchnout?
I když jsem umění nikdy nestudovala, tvořila jsem celý život. Pak v mém životě nastala chvíle, kdy jsem věděla, že se musím zkusit uživit tím, co mě baví, jinak nebudu mít klid na duši. Tak jsem do toho skočila po hlavě. Plánuju ve Varech určitě dále působit. Mám tady ateliér, a i pro výrobu je to pohodlné. A taky mám v hlavě více nápadů, co by se v našem krásném lázeňském městě dalo udělat. Bohužel bych potřebovala stroj času, abych to byla schopná stihnout. Nicméně nejvíce klientů mám v Praze. Mám také nabídky do Německa, Rakouska a Belgie. Ty ale z kapacitních důvodů nechávám zatím nevyužité.

A co nejraději vaříte?
Moje vaření je specifické tím, že ingredience většinou očichám a pak je nějak nakombinuju. Taky se inspiruju na cestách nebo v restauracích. Moc ráda poznávám nové chutě a postupy a jsem za jídlo schopná utratit poměrně dost peněz. Jinak recepty v podstatě nikdy nečtu a ani ty svoje nemám nijak pojmenované. Moje oblíbené jídlo v poslední době, co jsem ochotná si uvařit i jen sama pro sebe, což dělám velmi zřídka, je losos se zeleninovým salátem. Jen trocha citronu a olivového oleje, do salátu sušená rajčata a jsem spokojená. Hlavně, že je uvařeno do 10 minut.

Ilustrační foto.
Literární piknik zakončí hororové překvápko