Bezmoc. To je pocit, který těsně po teroristickém útoku v Paříži cítila Lenka Nadaire, rozená Horáčková. Fotografka původem z Chebu žije ve Francii desátý rok, sedm let z toho strávila přímo v Paříži. Nyní bydlí 90 kilometrů od francouzské metropole.

Od koho jste se o teroristickém útoku dozvěděla?

Ze sociální sítě. Kamarádka, která žije v Paříži, sdílela status s útoky. To bylo kolem páteční 23. hodiny.

Lze vůbec popsat pocity poté, co jste se o tragédii dozvěděla? Bojíte se například vycházet z domu?

Je to strašná bezmoc, díváte se, jak ubohé rodiny s poslední špetkou naděje vkládají fotografie svých příbuzných na sociální média a doufají, že se jejich děti, sestry, bratři najdou. Tyto útoky v nás všech zde zanechávají hlubokou ránu, ještě hlubší, než když byla přepadena redakce Charlie Hebdo. Tam šlo o jasný cíl pomsty za práci, kterou redakce vykonávala. Zde bohužel ale zemřeli mladí lidé, kteří neměli s hněvem atentátníků nic společného. Celou noc jsem takřka nespala a stále sledovala novinky. Vycházet z domu se nebojím, to bych se asi nebála ani v Paříži. Ale asi bude třeba čas na to, aby lidé měli chuť se po hlavním městě volně procházet.

Víte o někom, kdo byl poblíž atentátů?

V inkriminovaných místech jsme měli známé. Jeden kolega byl se synem na stadionu při zápase, kde se před stadionem odpálili dva „kamikaze", druhý manželův kolega byl v inkriminované době na večeři poblíž restaurace, kde se střílelo. Oba jsou naštěstí v pořádku doma s rodinami.

Jak se na útoky dívají sami Francouzi?

Jsou zdrceni a nyní ještě více semknutí a odhodlaní dále bojovat za svobodu. Všichni nyní drží smutek za oběti a jejich rodiny. Je to opravdu těžký okamžik.

Pokud by Francie nepřistoupila k nějakým bezpečnostním opatřením, zvažovala byste návrat do vlasti?

V současné době ne. Kdybych bydlela stále ještě v Paříži, uvažovali bychom o odchodu někam mimo město. Z Francie osobně bych s velkou pravděpodobností neodešla.

Jak dlouho ve Francii žijete? A co vás tam přivedlo?

Žiji ve Francii desátým rokem, z toho sedm let jsem bydlela – tehdy s přítelem, nyní již manželem, přímo v Paříži. A co mě sem přivedlo? Přišla jsem sem právě za svým budoucím manželem.