Obyvatelé Křivců na Bezdružicku už strach o osud tamního kostela svatého Martina mít nemusejí. Výrazně této památce napomáhají také nadšenci z Chebska. O záchranu kostela se spolu s církví, vedením města Bezdružic, veřejností a dalšími subjekty postaralo Občanské sdružení Martinus. Z jeho předsedkyní Helenou Bockovou z Františkových Lázní (na snímku vpravo) jsme hovořili nejen o práci nadšenců, které nerozdělí ani hranice jednotlivých regionů.

Údajně se na poslední akci vašeho sdružení v Křivcích sešla více než stovka hostů a řada účinkujících. Upřesníte, kolik lidí se vlastně pobavilo? Případně kolik hostů, pořadatelů i účinkujících bylo z našeho regionu? Jak dopadly soutěže dětí?

Přesný počet nemáme, ale v jeden čas jsme napočítali 70 aut na vyhrazeném parkovišti a vozy, které stály podél silnice jsme nepočítali. Do poroty, která vybírala nejhezčí obrázek, se zapojilo 184 lidí. Tolik bylo vyplněných lístků, podle kterých se určovalo pořadí jednotlivých výkresů. Ze 102 obrázků se na první místo zařadila podoba svatého Martina od Denisy Lipovské z Františkových Lázních. Deset nejzdařilejších obrázků necháme zarámovat a stanou se součástí výzdoby kostela. Výhercům předáme sladkou odměnu, která se pro ně připravuje v Lokti.

Naše pozvání přijali všichni, kteří již v roce 2005 vyslyšeli volání SOS na pomoc historické stavbě, která dle statistické zprávy zakazovala vstup do areálu. Jménem církve, která předala kostel našemu sdružení, vystoupil Mons. František Radkovský – biskup plzeňský, který 18 let působil ve Františkových Lázních. Za Krajský úřad Plzeňského kraje, který nás řadil po dobu dvou let do Preferenčních objektů záchrany památek, přijela vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Vlasta Frouzová a podívat se přijela i PhDr. Anna Matoušková z Ministerstva kultury ČR, vedoucí odboru památkové péče. Finance z jejich Havarijního fondu přispívají od roku 2006 k záchraně kostela. Náměty a představy účastníků o nové návsi nám pomohli sbírat zástupci z Nadace Partnerství – Skanska, kteří poskytli finanční prostředky na náš projekt pod názvem: ´Už ne u popelnic´ a na tuto akci přijeli až z Brna. Čas si našel i Lubomír Suk, poslanec Parlamentu ČR. Přivítala jsem se také se členy o.s. Sokolík, kteří se aktivně podíleli na našich brigádách při odstraňování náletových dřevin kolem kostela. Ti přijeli ze Sokolova. Z Plzně jsme si přivezli také devadesátiletou paní, abychom jí ukázali, že z jejího finančního daru jsme opravili 1 okno. Mezi hosty jsem zahlédla také členy různých občanských sdružení, ať už byli z Bečova nebo z Teplé a mnoho dalších. Samozřejmě nechyběl starosta z Bezdružic, který již od samého prvopočátku usiluje o záchranu tohoto kostela. Prostě přijeli všichni, kteří podporují úsilí o obnovu kulturních památek.

Prozradíte čtenářům, jak jste se vlastně dostala k aktivitě na záchranu a obnovu života v kostele svatého Martina v Křivcích?

Začalo to tím, že synova přítelkyně se od dětství věnuje koním. Koupili si proto statek v této malebné krajině a pracují zde na vybudování školky pro hříbata. Já jsem si přinesla zážitky ze svého dětství, kdy jsme s ostatními dětmi v Hazlově prolézali polorozpadlý zámek. Trámoví padalo vedle nás. Je s podivem, že se nám nic nestalo. Viděla jsem stát kostel s krásnými vitrážovými okny v Lestkově. Dnes se zámek nedá zachránit a kostel v Lestkově má už jen obvodové zdi. Nyní se sice opravuje, ale jsem přesvědčená, že rekonstrukce bude stát daleko víc peněz než kdyby měl střechu. Řekla jsem si proto, že udělám vše, co bude v mých silách, aby se něco podobného nestalo s kostelem svatého Martina v tak malé vísce jako jsou Křivce. Proto jsem se pustila do pátrání a zjistila jsem: Kostel je kulturní památkou od roku 1964. Je na Seznamu nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých památek v České republice. To mi stačilo, abych rozezněla pomyslný zvon bijící na poplach (skutečný zvon byl kostelu ukraden a druhý zvon raději církev odvezla, aby ukraden nebyl). Založili jsme občanské sdružení, pan starosta z Bezdružic svolal jednání, zapojil se Krajský úřad v Plzni, Ministerstvo kultury ČR, novináři, televize a lidé z bízkého i širokého okolí. Finančně nás také podpořili jednotliví občané, například pan František Veselý až z Třebíče. Po dvou letech můžeme říci: Kostel už nespadne.

Jaký máte vlastně pocit z posledního Martinského setkání a vůbec ze snahy lidí pomoci této historické památce?

Jedním slovem úžasný. Na tomto setkání jsem si uvědomila, že už nemohu vystupovat jen za Občanské sdružení Martinus, ale že je mou povinností prezentovat všechny, kteří jste se zapojili do záchrany kostela svatého Martina a obnovy návsi v Křivcích. Jsou to nejen ti, kteří dávají finanční prostředky, opravují střechu, natírají okna nebo na brigádách upravují veřejné prostranství. Jsou to i děti ze Základní umělecké školy ve Františkových Lázních a z Bezdružic, které svou přípravou písniček, tanečku a scénky Legenda o svatém Martinovi zpříjemnily všem sobotní odpoledne a ukázaly, co se naučily. 102 dětí ze Základní školy v Bezdružicích a ve Františkových Lázních malovalo obrázky svatého Martina a svým dílem pomohly kostel vyzdobit. Patří sem také návštěvníci, kteří se ujali role porotců a určili výše uvedené pořadí výkresů. Všichni, kteří svými náměty a připomínkami přispěli k budoucí podobě návsi před kostelem. Účast na podobných akcích bude zárukou, že už nebudeme chodit lhostejně kolem zbořenišť a budeme mít kolem sebe nejen krásnou přírodu, ale i příjemné prostředí. Zachráněná stavba kostela v Křivcích je toho důkazem. Plně to vystihují slova pana Wericha: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.“ Harmonie spolupráce přes jednotlivé kraje byla originální - například husy byly dodány z Domažlic a pekly se v Chebu. Roháče se připravovaly v Kokašicích. Firma z Františkových Lázní zajistila elektrický rozvaděč, město Bezdružice se postaralo o technické zázemí, kalendáře se sestavovaly v Hazlově, na opravě a zasklení oken se podíleli nejen občané z Křivců, ale i sklenářství a klempířství z Františkových Lázních. Nikdo z oslovených neodmítl a svoje slovo dodržel, proto vznikla tak úžasná atmosféra spolupráce dvou sousedních krajů. Dobrá věc se podařila a věřím, že to bylo příjemně strávené sobotní odpoledne.

O jaké další akci Občanského sdružení Martinus se občané na Chebsku brzo dozvědí? Jaké máte plány do budoucna?
Kostel už nespadne, ale musíme sehnat peníze na zakrytí střechy jeho věže. V současnosti je zakrytá provizorně lepenkou. Po opravě volají probořené zdi bývalých márnic a obvodová hradba kolem hřbitova, prorostlé a zničené náhrobky a podobně.
Vypracovali jsme také projekt Stop červotočům, ve kterém se chceme pokusit zachránit torza hlavního mobiliáře, jako jsou lavice, oltáře a zbytky varhan. Odstranit i vlivy, které způsobují šíření dřevomorky a zasklít všechna okna. Místní akční skupina MAS – Konstantinolázeňsko nás vybrala a finančně podpoří náš projekt. V prosinci by se měly podepisovat smlouvy.
A hlavně v květnu 2009 slavnostně předložíme projekt na úpravu veřejného prostranství, na který nám přispěla Nadace Partnerství ze svého programu Místo pod stromy. Projekt bude sestaven ze všech došlých námětů a připomínek. Snad se nám podaří vrátit podobu klasické venkovské návsi, kde se potkávají sousedé a známí. Dodat lavičky, které budou sloužit k zastavení výletníků, a informační tabuli, ze které se dozvědí, že sedí u kostela svatého Martina, že v areálu roste 400 let stará lípa, kterou pomohla zachránit Nadace ČEZ a že se nachází na hranici Plzeňského a Karlovarského kraje. Je nepřirozené, aby centrem vesnice byl telegrafní sloup a dva odpadkové kontejnery, i když ekologické.
Hlavním cílem však už bude shromažďovat důkazy o šikovnosti lidí z našeho století. Tak jako my teď obdivujeme umění z minulých století, třeba si lidé v roce 2 200 řeknou: „Ti byli ale šikovní.“