Druhé místo vybojoval tým fotbalistů při chebském sdružení Lačo Jilo na turnaji v Karlových Varech. Devět soupeřů porazili a chystají se do Prahy. A kde na zápasy trénovali? Na ulici.

„Když jsme zjistili, že nás Štefan Tulej ze sdružení Lačo Jilo vezme hrát do Karlových Varů na fotbalový turnaj, byli jsme nadšení,“ řekl Michael Bendík, jeden z hráčů.

„Každý z nás chtěl být někdy fotbalistou,“ popisoval. Chebští fotbalisté se utkali s týmy z celých Čech a skončili druzí. Postoupili tak do celostátního kola soutěže, kterou pořádá Sportovní Federace Romů ČR. „Do Prahy pojedeme hrát už 8. srpna,“ řekl brankář Josef Petík z Chebu. „Rádi bychom skončili do druhého místa,“ řekl.

Potíž je v tom, že kluci nemají kde trénovat. „Tým jsem moc sestavovat nemusel – jsou to kluci z ulice,“ řekl předseda chebského občanského sdružení Lačo Jilo Štefan Tulej. „Trénují sice pořád, ale třeba na polích nebo v ulicích města,“ dodal. Blízko klubovny jedno neudržované hřiště je. „Už jsem se o něj zajímal, ale jednání s úředníky města zatím výsledek nepřinesla.“ A to je předsedovi líto. „Kluci jsou nadaní, jeden z našeho týmu byl dokonce v Karlových Varech vyhlášený nejlepším hráčem.“

Potíže s místem, financemi i materiálními věcmi provází prý sdružení stále. „To víte, jsme neziskovka,“ vysvětloval Tulej. „Peníze musíme shánět u sponzorů. Když ale cikán přijde o něco žádat, většinou odejde s prázdnou.“ Zkusil tedy požádat také o finance z městské kasy. „Žádost o grant si podat mohu, ale nepostoupím. A aby ne. Nemám školu na to, abych tak složitou administrativu dával dohromady,“ míní Tulej. Peníze nejsou, a tak si mladí fotbalisté museli půjčit i dresy. „Podobně jsou na tom i romské mažoretky – osazenstvo se mění, takže už ani velikosti nesedí.“ A tak je v klubovně, která je otevřená třikrát týdně, téměř jen rádio, díky kterému mohou alespoň romské mažoretky cvičit.

Kromě toho, že v klubovně téměř nic není, je otevřená po tři dny v týdnu odpoledne. Dopoledne předseda sdružení chodí do práce. A co v té době mladí dělají? „Ve volném čase postáváme před obchodem,“ přiznal Bendík. „Hřiště jsou zavřená, nemáme se kde scházet. Byli bychom rádi, kdybychom mohli hrát fotbal na nějakém hřišti, nebo mít v klubovně fotbálek či stolní tenis.“

Úředníci situaci znají. „O problému se mnou pan Tulej mluvil,“ potvrdil místostarosta Chebu Michal Pospíšil. „V této chvíli bych od něj ale potřeboval jeho písemnou představu, jak by hřiště fungovalo, jak by se o prostor starali, a další informace. Když jsme už podobnému sdružení vyšli vstříc, náhodné kontroly objevily hrubé nedostatky.“ Místostarosta by byl rád, kdyby se za prostor někdo zaručil. „Myslím, že není problém v tom, aby do doby, než se situace vyřeší, hráli fotbal například na hřišti v divadelní rokli. Záležitost nových hřišť v Chebu všeobecně je složitá. Starší lidé chtějí mít klid, a tak musíme hledat určitý kompromis.“

Co se týká grantů, místostarosta věří, by sdružení mohla pomoci romská poradkyně či odbor školství a tělovýchovy.
Lidé mají na věc různé názory. „Většina lidí nemá na papírování školy,“ oponoval Jan Schmied.

Druzí si myslí, že by se úředníci měli zapojit víc. „Konečně by se finance využily pořádně,“ řekla Andrea Veselá z Chebu.