Chcete novou televizi nebo pračku? Stačí požádat na městském úřadě a možná vám polovinu spotřebiče zaplatí. Že to není možné?

„Do obchodu přišli lidé, kteří si chtěli koupit pračku,“ řekl jeden z prodejců elektroniky, který si nepřál být jmenovaný. „Z toho, co říkali, jsme poznali, že na ní dostali přidáno od 'sociálky'.“ Už tento případ se zdál prodejci zvláštní. „Když si chce pracující člověk pořídit pračku, musí si na ní vydělat.“ Tím ale příběh z daleka nekončí.

„O nějaký čas později přišla další rodina,“ popisoval. „Přišli proto, aby si vybrali televizi. Při jejím výběru se moc nekrotili. Prý dostanou od sociálky polovinu. Kupující je prý totiž invalidní důchodce.“ I přes to prodejce předpokládal, že si vyberou nějaký z menších modelů, jehož koupě by rozpočet rodiny invalidního důchodce nezruinovala. „Nestačil jsem se divit, když prstem ukázali na plazmovou televizi za 20 tisíc korun.“ Zákazníci požádali prodejce, zda by jim nenapsali základní informace o televizi, které by na odbor donesli. O několik dní později si televizi přišli koupit. „Zaplatili ji hotově s tím, že už jsou se sociálkou domluvení. Prý jim polovinu zaplatí.“

Podle úředníků městského úřadu je skutečně možné, že lidé dostanou příspěvek třeba na zmíněnu pračku. Umožňuje to zákon o pomoci v hmotné nouzi.

„V praxi to znamená, že také náš odbor sociálních věcí a zdravotnictví poskytuje prostředky na opravu nebo nákup ledničky či pračky,“ vysvětlovala mluvčí chebského městského úřadu Martina Kuželová. „Žadatel si požádá o mimořádnou dávku a po provedeném sociálním šetření se rozhoduje, zda se přizná, či nikoli.“ To se prý hlavně týká samoživitelek, které doloží doklad autorizované opravny, že elektrický spotřebič, který mají, je neopravitelný, nebo náklady na jeho opravu by byly vysoké. Jedná se prý o výjimečné případy. „Od počátku roku 2007 bylo takto přiznáno 10 žádostí,“ dodala s tím, že se prostředky neposkytují automaticky.

Fakt, že by z dávek mohla být zaplacená plazmová televize, mnohé rozlítil. „Chodím třicet let do práce a na takové vymoženosti nemám,“ zlobil se Martin Hanzlík z Chebu. „Doufám, že takové jednání úředníci zatrhnou. Přijde mi, že jsou na tom pracující hůř než nezaměstnaní.“