Chebanka Aneta už poznala i tu „odvrácenou tvář“ Ameriky

Studium (i krátkodobé) a pobyt v zahraničí! To je téma, které zajímá stále více rodin z Chebska. Ovšem shánění nejrůznějších informací o zamýšleném pobytu jejich 'náctiletého' studenta není pro rodiče zrovna lehké. Deníku se podařilo oslovit slečnu Anetu Strýčkovou z chebského Podhradu. Ta se vydala právě za studijním dobrodružstvím do USA. Navíc přislíbila, že bude čtenáře Chebského deníku pravidelně informovat o nejrůznějších radostech i strastech pobytu a vzdělávání v Americe, kde je nyní už více než sedm měsíců.

Tak se vám to v USA krátí…?

V Americe se blíží konec školního roku (7.června). A tak se všichni nemůžeme dočkat prázdnin! Já se také samozřejmě moc těším domů, protože návrat do ČR je za dveřmi.

Jak si užíváte současné počasí?

Nedávno jsem navštívila pláž Myrtle Beach, která je asi tři hodiny od Charlotte. Jela jsem tam na prodloužený víkend s mojí ´americkou mámou´ a pár kamarády. Počasí sice nebylo úplně pohádkové, ale i tak jsem si tento výlet moc užila. Pláž byla opravdu moc hezká, písek byl bílý a byla tam celkově příjemná atmosféra. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost podívat se na pláž, která leží v Jižní Karolíně.

A co váš tenis?

Stále hraji tenis v akademii River Run a nedávno jsem tam potkala jednu českou hráčku. Ta hrála vrcholový tenis, a dokonce zná i trenéry, se kterými jsem trénovala, protože jsou stejného věku. Říkala, že žila na Floridě, ale přestěhovala se do Severní Karolíny kvůli příteli. Na Floridě se jí prý líbilo víc, ale tady je to prý také pěkné. Tento měsíc se má vdávat.

A škola…?

Také se událo docela dost věcí v mé škole, které nejsou zrovna příjemné. V posledních týdnech jsme ve škole Hough High měli čtyři bombové poplachy. Byli jsme třeba rovněž uzamčení ve třídách kvůli údajnému vniknutí do školy se zbraní. Začalo to, když jsme po první hodině byli evakuováni na hřiště a uzamčeni tam. Nikdo nesměl opustit školu a nikdo nevěděl, co se děje. Do mé školy přijelo asi deset policejních aut, záchranná služba, hasiči a samozřejmě novináři. Byla jsem hrozně vystrašená a dodnes nechápu, proč škola neřekla v rozhlase, co se děje! Asi po dvou hodinách nás poslali do budovy s tím, že se nic nenašlo a že jen někdo volal do školy, že tam dal bombu. Neuběhla ani další vyučovací hodina a v ten samý den již podruhé jsme byli evakuováni tím samým způsobem na to samé místo. Vše se však opakovalo! Slovo strach je slabý výraz pro to, jak jsem se cítila. Takže Amerika mi ukázala i tu ´odvrácenou tvář´!