Netradiční víkend, zejména tím, že je pořádaný v tomto ročním období, mají za sebou sportovci z Klubu českých turistů (KČT) Union Cheb. Prožili už třetí ročník ´Zimního táboření v Chebské kotlině´. Deset otužilců při něm strávilo dvě noci pod stanem. V programu samozřejmě nechyběly pochody po krásném Chebsku.

„První dva ročníky této skvělé akce se konaly za dohledu Bismarckovy rozhledny na Zelené hoře, letos na dění pod sebou dohlížely svorně Loreta a hrad ve Starém Hrozňatově," uvedl Vít Lodr z KČT Union Cheb. „Loni to však bylo trochu drsnější. Napadlo asi 30 centimetrů sněhu a panovaly mrazy okolo minus osmi stupňů," usmíval se Vít Lodr.

Osm stanů pro jedenáct účastníků (deset lidských a jednoho psího) našlo díky pochopení tamního fotbalového nadšence Jiřího Smutného od pátku do neděle své místo v zámezí hřiště TJ Hrozňatov. „O místo na spaní bylo postaráno, a aby účastníci netrpěli hladem o žízni nemluvě - o to se v hospodě na hřišti po celé tři dny obětavě starali manželé Lýskovi," pochvaloval si další turista Jan Šafář.

Hned v sobotu se táborníci rozhodli během dne podniknout výšlap na Dyleň. A protože tam je to z Hrozňatova kus cesty, stihli během ní ještě zajít třeba k Loretě nebo si projít část nové naučné stezky Stebnický potok mezi Lipovou a Dylení. Na Dyleň rozhodně nemířili jen zimní táborníci z Hrozňatova. Druhou skupinou se stejným cílem byla parta turistů, kteří si sice netroufli spát venku, na Dyleň je to ale lákalo také. Obě skupiny se setkaly na rozcestí Pod Dylení a na vrchol už došly řádně promíchané společně.

„Protože vrchol Dyleně je pro veřejnost stále nepřístupný, museli jsme se všichni spokojit jen se značně omezeným výhledem od plotu. Přesto pohled k západu na celé panorama německých Smrčin i jihovýchodním směrem na vrcholy Českého lesa a obzor lemující Šumavu byl jedinečným zážitkem," zasnil se Lodr.

Z vrcholu Dyleně už zase volila každá skupina vlastní cestu výletníci po trase naučné stezky Stebnický potok do Lipové, táborníci se ještě dál rozdělili na několik skupinek podle vlastních zájmů někteří šli do okolí pátrat po smírčích křížích, další zamířili nejkratší cestou ke svým milovaným stanům a zbývající pětice to vzala zpočátku necestou a pak už cestou přes německý Neualbenreuth s výstavními hrázděnými domy a přes Železnou hůrku pěšky zpátky do Starého Hrozňatova. „Byla to krásná vycházka a vůbec nevadilo, že do tábora mnozí docházeli už za tmy za svitu čelovek," řekl Šafář.

Nedělní ráno si podle účastníků akce v ničem nezadalo s tím sobotním, jen na výšlap do okolí už nebyl čas bylo potřeba sbalit, co se dá, nechat alespoň trochu oschnout stany, dát si snídani do žaludku a razítka do ´vandrbuchu´, vyzvednout pamětní list, a protože na plácek se stany sluníčko ještě stále nedorazilo, sbalit mokré stany a vydat se na pro některé kratší, pro jiné delší cestu k domovu. Nakonec se všichni shodli, že by si hrozňatovské zimní dobrodružství pod stany příští rok zopakovali.