O titul nejlepší babičky České republiky se ucházela také Ivana Hegrová z Mariánských Lázní. Ta se v soutěži Primababča 2011 dostala do finálové dvanáctky a nakonec obsadila osmé místo. Deník neodolal a položil sedmapadesátileté Ivaně Hegrové několik otázek.

Rozhodla jste se přihlásit do soutěže Primababča. Proč?

Nechci sedět doma. Přestože trpím psychickou nemocí, ráda bych dokázala, že i s ní se dá stále něco dělat. Toužím něco dokázat jak pro sebe, tak pro ostatní. S pomocí lásky okolí to zvládnu. Také proto jsem si zvolila do soutěže motto: Za trochu lásky šel bych světa kraj.

Finálový večer se uskutečnil v Pardubicích. Jaké na něj máte vzpomínky?

Samozřejmě to byl velký zážitek. Už jen v tom, že se večera účastnil Stanislav Hložek. Udělal na mne velký dojem, byl opravdu milý. Navíc jsme měli čas poznat se s ostatními soutěžícími. Byly moc fajn.

Měla jste po vzájemném poznání nějakou svou favoritku na titul Primababča?

Horkou kandidátkou se mi zdála Ludmila Macháčková z Lubníku u Lanškrouna. To byla má favoritka, nakonec skončila na druhém místě. I když v koutku duše jsem doufala, že bych mohla skončit na nějaké přední pozici já. Malinko jsem podcenila přípravu volné disciplíny a to mě zabrzdilo v cestě do užšího finále. Jinak si myslím, že jsem si vedla docela obstojně. Životopis jsem odvyprávět zvládla, v mluvě dnešních mladých lidí jsem také obstála a pohádkové postavičky jsem až na dvě také uhádla. Protože jsem ale do užšího finále nepostoupila, další dvě disciplíny jsem strávila v hledišti jako divák. Ale také to byl ohromný zážitek. Navíc jsem se uvolnila, nervozita ze mě spadla a já si mohla v klidu užívat tu slavnostní atmosféru.

Vzhledem k tomu, že trpíte schizoidním syndromem, musíte mít ohromné zázemí…

To také mám. Mám tři děti, dva syny a dceru. Jsem na ně moc pyšná a mou velikou radostí je vnučka. Manžel mi umřel před čtyřmi lety.

Trpíte ne zrovna lehkou psychickou poruchou, jak dlouho?

Dá se říct, že vlastně od dětství. Už tehdy jsem měla komplexy a byla uzavřená. Tyto stavy všichni sváděli na to, že jsem rozmazlená. Přibližně ve třiceti letech po porodu mě postihla laktační psychóza a od té doby se léčím. Víte, s léky se dá s touto nemocí docela dobře žít. Někdy akorát netoužím po společnosti, ale chtěla bych dokázat, že lidé jako já se mohou zapojit do normálního života. Cítím se stále mladě a nechci zůstat zavřená mezi čtyřmi zdmi.

V mládí jste hrála ochotnické divadlo…

Ano, je to tak. Kdysi jsem po hraní ochotnického divadla moc toužila. Napsala jsem o svém snu Miroslavu Horníčkovi a on mi odepsal, že ochotnické divadlo se hraje také v Mariánských Lázních. Jednu sezónu jsem s ním hrála.

Říkáte o sobě, že pokud vám to zdraví dovolí, jste společenský člověk. Jaké jsou vaše koníčky?

Mám ráda hudbu, divadlo, tanec, četbu. Nejvíce ale miluji svou rodinu a vnučku, se kterou trávím svůj volný čas. Chodím také na koncerty nebo divadelní představení. Navštěvuji hudební školu pro dospělé, kde absolvuji kurzy zpěvu. Chodím mezi zdejší seniory, kde si prostě jen tak povídáme nebo hrajeme karty. Pokud mi to dovolí můj zdravotní stav, zúčastňuji se také přednášek nebo výletů s klubem turistů.

Jste jeden z mála lidí, kteří se netají svou psychickou nemocí. Jak na tuto skutečnost reagují lidé kolem vás?

Jsou tolerantní. Samozřejmě se najdou tací, kteří se mi posmívají, ale převažují ti hodní. S velkou zlobou jsem se naštěstí nesetkala.

Soutěž Primababča máte za sebou, chystáte se na nějaké jiné klání?

Zatím o ničem nevím. Pokud se dozvím o nějaké podobné soutěži, váhat nebudu ani chviličku.

Jak jste strávila nejkrásnější svátky v roce?

Byla jsem v Pardubicích u svého otce, aby nebyl sám. Miluji Vánoce. Nejkrásnější zážitky mám z doby, kdy byly děti malé. Je krásné dávat dárečky, ale samozřejmě také je dostávat.

A co přání nebo předsevzetí do příštího roku?

Přála bych si, aby byli všichni mí blízcí zdraví a všechno bylo tak, jak má být. Navíc se mi má v příštím roce narodit další vnoučátko, takže mé přání je jednoznačné. Je úplně jedno, zda se narodí chlapeček nebo holčička, hlavně ať je miminko a dcera v pořádku.