Do redakce Deníku dorazilo několik anonymů, které se zabývají situací ve Františkových Lázních. Většinu pisatelů zajímá minulost současného starosty tohoto města. První muž františkolázeňské radnice Ivo Mlátilík naši žádost o rozhovor neodmítl a samozřejmě nerozprávěl jen o tomto období svého života.

Na posledním jednání zastupitelstva jste čelil připomínkám, které měl zastupitel Šnajdauf kvůli podmínkám při prodeji nemovitostí z majetku Františkových Lázní. Šlo o dispoziční právo k účtu města, na který zájemci o koupi nemovitosti skládají finance. To máte vy, místostarostka a vedoucí finančního odboru. Zazněla tam připomínka, že můžete dávat echo spřáteleným zájemcům…
No, takovou hloupou připomínku může mít jen člověk, který tomu ani zbla nerozumí. Jestliže má někdo dispoziční právo a přístup k účtu, tak ho samozřejmě má. Problém je v tom, že naše výběrová řízení probíhají tak, že zájemce musí složit jím nabízenou částku na účet města. K tomu má nějaký stop stav, dejme tomu úterý do 17 hodin, kdy zavírají banky, a ten člověk si může sám určit, jakým způsobem složí peníze na účet.

První způsob – peníze v hotovosti. Může je tam donést do 17 hodin.

Druhý způsob - peníze se skládají převodem z účtu na účet, opět tam musí být převedeny do 17 hodin.

A třetí způsob - může převést tu částku internetovým bankovnictvím. Za minutu pět odklikne převod, banka ho připíše. Ve všech těchto případech to samozřejmě kupující řeší tak, že finance dávají až úplně na poslední chvilku a tudíž už není nikdo, kdo by po páté hodině mohl dát komukoliv zprávu, že se tam složilo tolik, tolik nebo tolik. Co si pan zastupitel Šnajdauf ale vůbec neuvědomil, a to svědčí o jeho absolutní neznalosti věci, je to, že i kdyby to tak bylo, jako že se to stát nemůže, tak by mohla situace sloužit k jedinému, že by někdo mohl eventuálně podat informaci, kolik kdosi před ním dal na účet. To by mělo za následek jediné možné východisko, ten následující (informovaný) by musel dát víc. V každém případě by město získalo větší finanční prostředky, nikdy né menší. A tak by se mohlo říci, že kdyby tento nešvar nějakým způsobem šel zaktivovat, město by na tom samozřejmě jen vydělalo. To svědčí o tom, že pan zastupitel Šnajdauf v zásadě vůbec neví, o čem mluví.

Zastupitelům Šnajdaufovi a Štemberovi se však zdála cena za františkolázeňský Slovan 38,1 milionů korun nízká!
Na to bych odpověděl velmi krátce. Po bitvě je každý generál. My jsme schválili prodej Slovanu jako nepotřebného majetku pro naše město 31. 10. 2007. Od té doby se o tom vědělo, od té doby to bylo vyvěšeno na úřední desce, na internetových stránkách. Dali jsme také inzerát do novin – Chebského deníku. Všichni to věděli. Protože se za pět měsíců přihlásili pouze čtyři zájemci a jenom jediný z nich po seznámení se stavbou byl ochotný koupit nemovitost, a protože je před ním nákladná rekonstrukce ve výši zhruba 100 až 150 milionů korun, tak já považuji částku, kterou jsme stržili, za vynikající. Práh bolestivosti pro mne, který snad daleko více rozumí nemovitostem, než pan zastupitel Šnajdauf a pan zastupitel Štembera, byl 30 milionů korun. Jsem rád, že ta částka, kterou nám nabídla firma z Brna je o 8,1 mil více. My s koaličními partnery v zastupitelstvu jsme spokojeni. Máme jistotu, že ten subjekt si nebral úvěr na nákup nemovitosti, takže s největší pravděpodobností má ještě na její opravu. To znamená, že nepřichází někdo, kdo si bude brát úvěr a pak bude shánět peníze na rekonstrukci.

Jak byste reagoval na názor, že všichni ve vládnoucí koalici uznávají jen vaše názory? Lidově řečeno, že jen papouškují názory starosty?
Zeptejte se členů koalice.

Mlátilíkovi odpůrci rádi vytahují špinavé věci z vaší minulosti. Chtěl byste nám o ní něco říci?
O mé minulosti toho už bylo mnoho řečeno a mnoho napsáno. Pořád je to jen minulost. První polovinu života jsem možná žil trošku divočejším způsobem. Po čtyřicítce jsem si uvědomil, že je potřeba se věnovat také jiným věcem a začal jsem se zamýšlet nad tím, proč člověk vůbec na tom světě je a co může ještě udělat pro to, aby se v něm utvořil i dojem, že ten život neprožil jen tak nadarmo. Já si myslím, že není třeba se zabývat minulostí vzhledem k tomu, že ta minulost, o které vy mluvíte, je již dávnou minulostí, ale je potřeba se zabývat přítomností a budoucností. A tam si myslím, že samozřejmě není žádná chyba a budeme se snažit všichni koaliční zastupitelé ustát to tak, abychom nezavdali příčinu k nějakým spekulacím. Aby se nemluvilo o tom, že jsme neudělali vše pro lidi. Že jsme to či ono zařídili špatně nebo, že jsme to podnikli v zájmu někoho jiného. Zatím evidujeme dost kladných názorů na naši činnost. A na zlé jazyky už dávno nedám.

Vrátím se k té minulosti, můžete říci konkrétně, čím jste v minulosti byl? Existují různé dohady v čem všem jste podnikal…
Když to vezmu od školních let, tak jsem v 15 letech odešel do Prahy, kde jsem začal dělat střední odborné učiliště s maturitou v oboru letecký mechanik a technik na vojenských stíhačkách. Zde jsem ovšem skončil těsně před maturitou pro můj nekritický obdiv ke kapitalistickému světu, jak se tehdy říkalo v posudku. Proto jsem musel odejít. Poté jsem dodělal strojní průmyslovku v Chodově. Měl jsem pocit vůči rodičům, že když do mě investovali takové finanční prostředky a trpělivost, tak bych se jim měl odvděčit alespoň středoškolským vzděláním.

Pak jsem se pustil do další střední školy, tehdy protipožární ochrany. Dnes je to hasičská škola ve Frýdku – Místku. Poté jsem pracoval do roku 1989 jako člen vyšetřovacího týmu příčin požáru v Praze. Činil jsem se také jako hasič, požárník i strojník.

To všechno jsem prošel, a v roce 1989, po revoluci, jsem se přesídlil zpět. Zjistil jsem, že začíná to správné období pro podnikání. Začal jsem podnikat nejprve s oblečením, potom vlastně v oboru klenoty, šperky, zlato, diamanty, hodinky. Měl jsem obchody ve Františkových Lázních. Následně jsme s bratrem začali obchodovat i v oboru domácí potřeby a elektro. Poté jsem postupně, jak jsem nabýval dojmu, že už je mi to malé, začal obchodovat s nemovitostmi, s pozemky a skupoval jsem restituční majetky. Začal jsem se vlastně zabývat více těmi nemovitostmi, což mi dodnes zůstalo jako koníček. Celou tu dobu jsem si uměl vydělat a celé to období jsem samozřejmě byl ekonomicky docela úspěšný. Proto můžu dneska říci, že nejsem na té radnici proto, abych si něco odnesl, ale zcela rozhodně pro to, abych městu něco přinesl. Myslím si, že za ty necelé dva roky, co jsme tam s našimi partnery, se nemáme zač stydět. Musím se ještě svěřit, že po toulkách po světě si stále více uvědomuji, že bez úžasných Františkových Lázní nemohu žít. Chci také aby se zde stále více dařilo mladým, a ti zde našli šanci na uplatnění. Oni jsou budoucností našeho skvělého města.

A co ta, podle vašich příznivců, malá františkolázeňská revoluce? A co po ní…
Fakt je ten, že když se mě někdo zeptá, proč jsme se na radnici vůbec ocitli, tak já říkám pořád, že to bylo vlastně úplnou náhodou. Naše skupina nespokojených občanů, která pod mým vedením založila Sdružení místních ve Františkových Lázních, si vlastně uvědomovala, že je potřeba něco udělat s tím stávajícím zkostnatělým vedením. To podle nás de facto upřednostňovalo jenom jednoho partnera, a to Lázně a.s. Františkovy Lázně před všemi ostatními obyvateli našeho města. Lidé nedůvěřovali tomu, že by se mohlo něco změnit. Tak proto ta naše malá revoluce, které můžeme také říkat listopadová, protože vlastně 6. nebo 7. listopadu, v tom hlavním ustavujícím jednání zastupitelstva, jsem byl zvolen starostou města Františkovy Lázně.

To bylo poté, co jsme vyhráli drtivým způsobem volby ve Františkových Lázních jako nezávislí kandidáti proti všem dosavadním, kteří to tam vedli (a to byla vlastně ODS). Začali jsme se věnovat více místním lidem než lázeňským hostům. Také jsme snad vrátili důvěru občanům ve spravedlnost. Z peněz, které občanům samozřejmě patří, jsme se začali věnovat více věcem, které je trápí. Zahájili jsme to domem s pečovatelskou službou, na který se velmi zapomínalo. Tam jsme vlastně posílili finančními injekcemi rekonstrukci celého objektu, kde máme asi 62 bytů. Vytvořili jsme nové bezbariérové přístupy, vyměnili jsme okna za nová, rekonstruovali jsme jeden ze dvou výtahů a vybudovali jsme tam popelnicové přístřešky. To nás v loňském roce stálo zhruba 6 milionů korun. A 2 – 3 miliony hodláme investovat ještě v letošním roce, protože musíme dodělat ještě druhý výtah a další okna. Naši senioři by měli mít pocit, že si jich opravu někdo všímá, a že tady celý ten život nežili úplně zbůhdarma. Na posledním jednání zastupitelstva jsme také odhlasovali skoro milionovou finanční injekci Kostelu svatého Jakuba v Horních Lomanech. Začali jsme razit politiku - všem stejným metrem - zprůhlednili jsme a zdokonalili jsme právě podmínky výběrových řízení, kde neprodáváme těm nevýhodným nabídkám, jak to někdy dělalo to minulé vedení, ale upřednostňujeme ty nejlepší. Upozorňujeme na to, že je nám jedno, jestli to bude Petr nebo Pavel, jestli to bude přítel nebo nepřítel, jestli to bude rodinný příslušník toho nebo onoho, jde nám pouze o to, co se v tom daném prostoru bude odehrávat a o to, abychom dostali do pokladny co nejlepší ekonomický přínos. V zásadě se dá říci, že jsme začali razit takovou politiku - nebrzdit výstavbu ve Františkových Lázních.

Proto jsme se otevřeli všem novým investorům, kteří zde neměli v minulosti na růžích ustláno. Byli konkurencí současné akciové společnosti Lázně Františkovy Lázně. Začali jsme také s pomocí čtyř subjektů připravovat projekty na výstavbu zhruba čtyř supermarketů. Budeme šťastní, když ve městě začne fungovat alespoň jeden. Zahájili jsme rovněž projekty na výstavbu startovacích bytů pro mladé lidi. Hodláme vybudovat nový autocamping na Americe, chceme obnovit staré koupaliště Jadran a vystavět nové pavilony – takzvané Miláno II a Miláno III. Musíme rovněž regenerovat parky v prostorách centra města. Budeme se snažit přestěhovat knihovnu a chceme přestěhovat také Muzeum. Na tento rok jsme naplánovali i opravu komunikací. Vybrali jsme ty nejhorší ve Františkových Lázních a vyčlenili jsme na to 12 milionů. Zrekonstruovali jsme školní družinu, která šest let byla zavřená a děti musely chodit přes celé město a přes nepřehledné silnice a křižovatky. Začali jsme například také připravovat rekonstrukci základní školy a dále chystáme i na našem městském úřadě spoustu investičních akcí, které se už začaly realizovat. Vybudovali jsme třeba rovněž občanům popelnicové přístřešky u jejich obydlí, udělali jsme nový přechod u Milána, po kterém se tolik volalo. Vystavěli jsme nová bezplatná parkovací místa. Snažíme se dělat všechno to, aby lidé viděli, že ne jenom pro společnost Lázně Františkovy Lázně, a.s. jsou připraveny finanční prostředky v pokladně města.

Připravené peníze…
V současné době musím říci, že ekonomika našeho města je ve velmi dobrém a zdravém stavu. Na zvláštním účtu, který máme připraven na naše investiční akce, máme přes 100 milionů ušetřených korun. Je to samozřejmě dílem tím, že jsme prodali některé zbytečné nemovitosti, a také protože honíme dlužníky, aby nám zaplatili do pokladny všechno, co nám mají dát. Do konce roku si myslíme, že ještě zhruba jednou tolik do pokladny přidáme. Pak zcela bez závislosti na dotacích státu a kraje budeme schopni vybudovat to, co jsme si předsevzali a myslíme si, že se do konce našeho volebního období, když ne dostaví, tak minimálně rozestaví všechny tyto akce. Myslíme, že na tom nejsme špatně ani při pořádání kulturních akcí. Řekl bych, že jsme lidem dělali trošku více radostí z toho života plného práce a starostí. Ve velkém stylu jsme loni otevřeli lázeňskou sezónu. Podobně tomu bude i letos. Z uzavřených sálů jsme tuto slávu dostali do ulic Františkových Lázní, aby si ji mohl užít každý a každý si mohl vybrat, čím se pobaví. Přilákali jsme sponzory – například tradiční českobudějovický pivovar nám daroval 1500 litrů piva. Občané, kteří přijdou na otevření lázeňské sezony, které bude letos 17. května, mají zajištěné občerstvení zdarma. A tak jako minulý rok si užijí zajímavého programu.

Trošku to vyznívá, že co udělalo předchozí vedení města, bylo špatně…
Určitě to tak není myšleno. Předchozí vedení udělalo spoustu věcí dobře, ale oni se spíš zaměřili na zvelebování parků, kolonádiček i cestiček. Prostě myslíme si všichni v koalici, že se upnuli na to, aby soukromým lázeňským společnostem utvořili dobré prostředí pro jejich podnikání. Problém je v tom, že to šlo z peněz občanů našeho města a že je, jak se říká, houby zajímalo, jaké komunikace jsou na sídlišti, jaké na Slatině, jak vypadá školní družina pro více než 500 dětí a další věci, které měly být upřednostněny. Nikdo si ani pořádně neuvědomoval, že vlastně zisky lázeňské společnosti vytvářejí právě ti lidé, co žijí v bytovkách na sídlištích. Nic proti tomu, že máme krásné cesty, krásné parky a záhonky, ale tam ty babičky ze sídliště nedorazí. Nemáme jediný supermarket. Jestli něco slouží lázeňským hostům a turistům, tak je to vyloženě v rozporu s tím, co se má s penězi města udělat. A to je, že by měly sloužit hlavně místním občanům. Potom teprve přichází na řadu lázeňská turistika.