Opět stanul mezi nejlepšími sportovci regionu. Má za sebou úspěšnou sezónu, ale i přes svůj na vrcholového sportovce vyšší věk hledí do další. O kom je řeč? O vozíčkáři a českém sledge hokejovém reprezentantovi Miroslavu Hrbkovi z Chebu. V rozhovoru s Chebským deníkem se také svěřil, že si na novoroční předsevzetí příliš nepotrpí.

Byl jste oceněn mezi nejúspěšnějšími sportovci z Chebska. Co pro vás takové uznání znamená?

Vyhlášení mezi nejlepšími sportovci města Chebu je pro mne zhodnocením celoroční práce a velmi si ho vážím. Já už si dlouhodobé cíle ve sportu nedávám, a tak každý další rok, který jsem schopen připravit se a ´přežít´ sezónu, je pro mne velkým splněním snu.

Jak vůbec pokračujete v reprezentační sledge hokejové kariéře?

Po paralympiádě v Soči se mi hlavou honily myšlenky ukončit reprezentační kariéru, ale v květnu už mi zase hrozně chyběla ta dřina v posilovně a na rotopedu. Proto jsem si řekl, že se pokusím pokračovat. Teď už ale nemyslím daleko dopředu jako před Soči. Chci se dobře připravit na nejbližší akci a teď je to mistrovství světa v Buffalu na přelomu dubna a května.

Je vám 49 let. Máte nějaký recept na sportovní dlouhověkost? A vůbec, jak by se měli ostatní udržovat v kondici?

No 49 už mi bude jenom dva měsíce. Recept na to asi není, člověk, který chce i v tomto věku dělat nějaký sport vrcholově, pozná sám, co to je za dřinu, odříkání, přemlouvání (sama sebe) a překonávání bolesti. Každá naraženina, modřina bolí víc a déle než před pár lety. Já prostě chci ještě něco dokázat a bez sledge hokeje si vlastně svůj život neumím ani představit.

Rada pro ostatní…? Musí prostě chtít. Protože když se nechce, je to třikrát horší, než když se nemůže!

Je čas novoročních předsevzetí. Dáváte si nějaká?

Já osobně si žádná předsevzetí nedávám, kdysi jsem si je dával a moc dobře si pamatuji, jak jsem byl na sebe nasr…, když to nevyšlo a nevydržel jsem to. Teď mám prostě cíl a za ním se snažím jít za každou cenu. Jestli se to daří, zhodnotím jenom já sám. A já jsem hodně přísný soudce.

Prozradíte, co si nejvíce přejete do roku 2015?

Jako každý rok zdraví, štěstí a pohodu mé rodině. Pro sebe pak aby mi vyšla sezóna ve sportu a zase o rok si prodloužil sen, který už si plním hodně dlouho. O zdraví už ani více nemluvím, abych to nezakřikl.

A co přejete občanům Chebska?

Co tady popřát? Aby jim vše vyšlo, jak oni sami chtějí. Aby mezi lidmi bylo co nejmíň zloby a chovali se k sobě lépe. Něco už jsem prožil a vidím, že lidé mají k sobě dál než dříve. Každý dnes má facebook, twiter a tak dále, ale osobního kontaktu je stále méně. Moc bych si přál, aby se toto změnilo, ale to asi nepůjde, pokud nezačne každý sám u sebe.

Jak se dá na vozíku zvládat současné zimní počasí?

Tak toto je asi věčná otázka. Jsou dny, kdy bez pomoci nemohu vyjít z domu, protože bych se sám nikam nedostal. Chodníky jsou většinou upravené, ale dostat se z něj a přejít ulici je nemožné. Když shrnují sníh z ulic, udělají se velké bariéry u krajů a lidé v nich vyšlapou pouze úzké pěšinky a i s pomocí to kolikrát nejde na vozíku překonat. Proto zimu nemám rád a úředně bych ji zrušil.

Vyznáváte kromě sledge hokeje nějaké jiné zimní sportovní odvětví? A co blízcí?

Já mám v zimě většinou jen jeden sport ´gaučink´ u televize.

Ale teď vážně. V probíhající hokejové sezóně musím něco dělat i mimo oficiální tréninky na ledě. Takže doma rotoped a posilovna. Když kvůli počasí nemohu do fitka, tak mám doma sadu činek a snažím se makat, abych se udržel v kondici. A manželka, tak ta má jen jeden sport obíhání obchodních center. (A že jich v Chebu je.)