K sepsání povídky školačku inspiroval kriminalista

Další literární talent roste na Chebsku. Čtrnáctiletá Veronika Kičáková (na snímku) z Lipové převzala ocenění v celorepublikové literárně historické soutěži Daniel. Ta je věnovaná holocaustu a jeho reflexi, rasovým problémům v dnešní době a problematice soužití různých etnik.

Přibliž nám, za jakou práci jsi čestné uznání dostala.

Šlo o práci s názvem Stala jsem se pouhým zbožím. Povídka pojednává o malé Cikánce, kterou její babička prodá do Německa, kde ji nečeká moc příznivý osud...

Jak tě takové téma napadlo?

Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak by měl být příběh laděný. Říkala jsme si, že většina mých spolužáků bude psát o lásce, kterou holocaust rozdělil nebo spojil. Chtěla jsem přijít na něco originálního. Inspirovalo mě nakonec vyprávěni našeho známého. Je pracovníkem na kriminálce, a jednou říkal, že jsou podobných případů stovky. A proto mě napadlo, že bych mohla i touto prací upozornit na obchodování s lidmi.

V souvislosti s holocaustem se často mluví o Židech. Myslíš si, že jsou Romové v této otázce opomíjení?

To je pravda. Většina lidí si myslí, že se jednalo právě jen o Židy. Že to byl ale problém i Romů, homosexuálů či postižených lidí, už tolik nevnímají.

Kdy ses vlastně s tématem holocaustu a druhé světové války poprvé setkala?

To už je dlouho. Vím toho hodně od taťky. Ten se o tuto část dějin zajímá.

Přihlásila ses do soutěže ze své vlastní iniciativy?

Spíš to byl úkol, který jsme dostali ve škole. Věděli jsme, že je to v rámci soutěže. Ta pro mě nebyla novinkou, už jsem se jí jednou zúčastnila. Je totiž určená pro 8. a 9. ročníky základních škole.

Na kterém místě jsi vlastně skončila?

Vítěz byl jen jede. Dohromady nás tam bylo šest. My ostatní, jsme byli – v uvozovkách – pouze ocenění.

Zajímavé také je, s kým jste se mohli setkat při předávání cen, které se konalo v Židovském muzeu na Starém městě pražském...

Kardinál Vlk převzal záštitou nad touto soutěží a vyhlašoval výsledky. Poté s námi ještě mluvil o spoustě zajímavých věcí. Je to velmi vzdělaný člověk.
 

Už víš, kam budeš směřovat po základní škole?

Asi na gymnázium. Ráda bych pak studovala žurnalistiku. Psaní mě baví. Zrovna příští týden jedu na tři dny do Brandýsa. Tam se koná finále další literární soutěže. Do tohoto kola se dostane jen deset žáků z celé republiky. Pojedu tam vlastně jako jediná z Karlovarského kraje. Umístění budu znát ale až po testu, který tam dostaneme.
 

Oceněná práce:

Stala jsem se pouhým zbožím

,,Babičko kam to jdeme? Je tady velká tma, hrozně se bojím!‘‘

,,Neboj Agaro, už tam brzo budeme ty, a co furt buliš?!,

‘‘Babi já se opravdu bojím!‘‘

,,K čemu tě ta tvoje matka vychovala? Ani do tmy nechceš jit, ty! Hlavně že si studovat musela jit, už si dávno vydělávat peníze mohla!‘‘

"Babičko, nech už toho!‘‘ ,rozbrečela se malá Agara jdoucí dlouhou tmavou a úzkou chodbou, za celou dobu trasy neslyšela ani jedno příjemné slůvko. Slůvko útěchy, slůvko naděje, byla noc a 12-ti letá Agara cítila chlad, strach a únavu z dlouhé chůze, netušila co se děje a nemela ani kousek naděje!
Najednou zahledla Agara v dálce male světýlko. Hrklo v ni. Nevedela co si má myslet a co očekávat.

,, Čau, tak kde máš tu mladou holku?!‘‘, ozval se hlas s temnoty, ,, Tady ji vedu!‘‘, odpověděla Agařina babička. Agaře došlo, že se tu něco děje, ale pořád netušila co. V ten moment se k ni sehnul bílý vysoký chlap se světlými vlasy, chytila Agaru za pusu a koukal se ji na zuby, po půl hodinovém zkoumáni cele holčičky řekl germánským přízvukem: ,, Jo tu berem, za tu holku ještě vytěžíme škváru.‘‘, odflusl si a dodal : ,, Dám ti za ni pět tisíc‘‘, ,, Uctivě děkuju bohatej pane‘‘ řekla povedená babička, otočila se a jen Agaře řekla: ,, Tak, poputuješ daleko děvče, a bud rada aspoň tvoje rodina ušetří a vydělá! ‚‘‘ zahyhňala se a odcházela dlouhou chodbou.

Agaru vzali, dali ji na hlavu, jakýsi pytel naložili do auta a vezli. Ty minuty, se Agaře zdali nekonečné, je někde daleko, pryč. Už asi nikdy neuvidí svoji rodinu, přátele. Jeli a jeli dlouhou trasu, ona za tím přemýšlela nad všemi těmi zážitky. Najednou auto zastavilo.

,,Tady máš tu jednu, od ty báby ze stanice!‘‘, ,, doufám že bude hezká jako ty ostatní co nám poslala‘‘, zahuhňal podivný, cizí hlas, ,,tak ji dej k těm ostatním, a rovnou šupem přes hranice, k novem majitelům, ať už z nimi udělají cokoliv, dostaneme majland! ‚‘‘ . Agaře došlo že její osud se naplnil, přála si byt učitelkou a teď se zni stane něco, jako zboží k prodeji .

Agara se stala pohřešovanou ve svém statě. Už nikdy ale nebyla nalezena, nikdo neví co se z malou 12-ti letou cikánečkou s nadějí studovat stalo.