Málokterý ašský občan nezná kapelu 0609. Na počátku tisíciletí byla jednou z předních českých kapel, kterou mohli lidé slyšet z rádií i na koncertech po celé České republice. Byla ověnčena několika úspěchy a oceněními od různých hudebních institucí a drtila řadu hitparád. Přesto se nevyhnula problémům a částečnému rozpadu a pauze. Po třinácti letech se však opět vrací zpět na pódia v čele se zpěvákem Miroslavem Chrástkou. Ten je v současné době také lídrem jedné z nejslavnějších českých skupin, skupiny Turbo.

Kdo stál za znovuuskupením kapely 0609 ve starém složení?

My jsme dříve fungovali několik let poměrně úspěšně, ale pak jsem po neshodě s Mírou (Miroslav Všetečka, bicí 0609) kapelu opustil, protože jsme měli rozdílný názor na její fungování. Já jsem tvrdil, že můžeme fungovat dál, i když budu členem jiné kapely (Turbo), a Míra byl opačného názoru. Oba jsme si stáli za svým a nenašli jsme shodu. Moje vize byla ta, že 0609 může na půjčování zpěváka slavnému Turbu jedině vydělat a ještě více se zviditelnit. A Míra, ačkoliv to myslel s kapelou jen a jen dobře, byl přesvědčen, že to je nesmysl a že nebudu mít na nic krom Turba už čas. Protože Míra chtěl hrát dál, tak si našel jiné zpěváky, jiného kytaristu. Ale zřejmě podle toho, co říkali lidi, tak to starý složení se jim asi líbilo nejvíce. Měli jsme s Mírou od sebe dvanáct třináct let pauzu, oběma nám zchladly hlavy, snad jsme i věkem zmoudřeli a já vycítil, že by to mohlo zas fungovat, jelikož se lidi po našich starých písničkách pořád ptali, s Mírou jsme si po letech opět velmi porozuměli a šli do toho.

Máte už ve staronovém složení za sebou nějaké koncerty?

Měli jsme už tři koncerty. První byl ve Varech na soukromém večírku, to mi Míra zavolal po té odmlce, jestli to nechci zkusit, a já si řekl, proč ne. Jsem pro každou srandu a někdy i špatnost, což není tento případ. Nápad se mi zalíbil a zatoužil jsem si zase připomenout ty naše starý fláky, u kterých holkám tenkrát ukápla i slza. A také, a to hlavně, chtěl jsem hodit starý spor za hlavu a žít v pohodě, mám rád dobré vztahy a dobré kamarády, no a tak jsme to v těch Varech zahráli. Poté jsme zaznamenávali stále větší zájem o starou 0609 a to nás nastartovalo, abychom znovu rozjeli koncerty některé jsme nakonec neuskutečnili, jelikož jsem vytížený ještě ve skupině Turbo, se kterou během roku absolvuji spoustu koncertů a koncerty jsou nasmlouvané už rok dopředu. V tom měl tehdy Míra pravdu, že není úplně jednoduchý to skloubit, nicméně nějak se to dá, když je vůle a chce se, tak se dá vždycky všechno.

Zůstalo něco stejného z původní kapely 0609?

Nejdůležitější je v kapele ten tvůrčí tým, který zůstal stejný. Hudbu jsem skládal já, Míra psal texty a Kája Mecner, který tenkrát s námi začínal a je i teď v kapele, dělal aranže a vdechoval songům ten producentský rukopis. Takže to zůstalo stejné. Chceme, aby to jádro písniček mělo text, který bude mít lidem co říct, a zároveň to bylo i o hudbě, protože ať chceš, nebo ne, na koncerty chodí málo lidí, kteří jdou po tom muzikantském kumštu a umění, většina lidí si chce zazpívat refrén a poslechnout si písničku, co znají z rádia. To fungovalo vždycky a bude to fungovat i dál. U nás to jádro starých písniček bylo o hezkém textu a hezké hudbě. Když si s odstupem času poslechnu staré písničky, tak se mi už ten zvuk nelíbí, ale ten prapůvod písničky je harmonický a líbivý, takže jsme se po těch letech rozhodli, že tomu dáme akorát nový kabát, nový zvuk, nový aranže a vlastně to lidem znovu připomeneme.

Bylo těžké po dlouhé odmlce najít znovu společnou vlnu, na které se kapela veze?

Jsem docela i překvapený, protože jsme si říkali, že to bude trvat delší dobu, než se sehrajeme a doladíme, ale kupodivu po dvou třech zkouškách jsme poznali, že to bude fungovat. Nejsme nepřekonatelní muzikanti a vůbec nám nejde o to, prodávat hráčskou virtuozitu. Ale máme tvůrčí potenciál, na kterém si zakládáme, a to chceme lidem dávat a z toho se chceme společně s fanoušky radovat.

Jaké jste měl pocity, když jste znovu stál s 0609 na pódiu?

Pochopitelně je to něco jiného než s Turbem, tam je to spíše rutina, kdy umím všechny texty pozpátku i ve tři v noci, když mě člověk probudí. S 0609 po těch třinácti letech se znovu učíš texty, písničky, znovu získáváš zpátky tu rutinu. Není to o tom, jenom se naučit nazpaměť texty a zvládat nástroj, ale mít při hraní a zpěvu i tu jistotu. Lidé to vycítí, když muzikant není v pohodě. A to je to, co chceme, aby z nás šla pohoda, jistota a energie. Měli jsme s 0609 de facto jenom tři čtyři zkoušky a hned šli hrát tři koncerty, takže pochopitelně ještě na sobě musíme hodně makat. Veliká výhoda je, že máme chuť a máme skvělé podmínky. Tedy, věřím v dobrý výsledek.

Plány na zbytek roku… Máte už nějaké?

Úplně pevné plány jsme si nedali, protože jsme si řekli, že po zbytek života si z toho chceme udělat především radost. Pochopitelně jestli o tu naši radost vznikne větší zájem, to ještě nevíme, ale pakliže by k tomu došlo, tak se začne více plánovat nové písničky, desky, koncerty. Ale hlavně chceme hrát živé koncerty pro lidi a zažít tu krásnou atmosféru s našimi fanoušky.

Začít zpívat. Jak vás to napadlo?

V podstatně jednoduše, vždycky jako kluk jsem toužil po tom, hrát a zpívat. V 10 letech jsem se začal učit hrát na kytaru na táboře, a jelikož jsem měl zřejmě poděděný talent po tátovi, tak později, když už jsem byl v 15 letech členem první kapely, tak kolektiv ten talent nějakým způsobem vycítil a sami mě strkali před mikrofon. Tedy, moc na vybranou jsem neměl, ale dneska bych neměnil. Moc mne to baví a naplňuje. Pochopitelně že už tenkrát jsem toužil po tom, aby se můj koníček jednou stal i něčím víc, třeba i zaměstnáním. Trvalo to dlouhé a nekonečné roky a po těch dlouhých letech snažení se začalo dařit a dneska si zpěvem a hraním vydělávám.

Spočítal jste, kolik hodin denně zpíváte?

O víkendech mám docela záhul, takže přes týden spíše odpočívám. Hlasivky jsou v podstatě taky sval jako každý jiný, po námaze musí odpočívat, aby mohl růst. Sval roste a utužuje se jenom při odpočinku, ale něco mu musí dát podnět, aby rostl, což je u mě ta zátěž. V průběhu sezóny mám někdy čtyři koncerty za víkend, tak v průběhu týdne třeba neberu ani telefony, aby si hlasivky co nejvíce odpočinuly. Lidi, co mě neznají, tak si mohou leckdy myslet, že jsem nafoukanej (i tuhle variantu jsem zaslechl), že jim nezvedám mobil. Opak je pravdou, je to kvůli odpočinku, což lidi, kteří mě znají, dobře vědí a napíší esemesku.

Sledujete ašskou hudební scénu?

Přiznám se, že jsem byl v posledních letech dost zaneprázdněn svojí prací. Tedy, v tom mám tady absenci. Ale myslím si, že si teď udělám víc času, abych tady ten náš ašský terén zmapoval, protože mě zajímá mladá generace. Jestli tady roste nějaký talent a jestli by tu byl někdo, kdo by si zasloužil nějakou pomoc nebo nějakou formu podpory. Anebo ho třeba zkusit vzít do kapely. Důkazem toho může být např. mladý Petr Všetečka, syn Míry. Ten s námi momentálně hraje v 0609 na basu a zjistil jsem, že má talent i na bicí, takže táta má co dohánět. Je hezký vidět, jak syn šlape tátovi na paty (smích). Doufám, že i můj synek mi jednou bude dávat do těla.

Před prvním uskupením 0609 jste byl členem poměrně velmi známé kapely Mac Beth. Co bylo příčinou, že jste dali dohromady novou kapelu s odlišným stylem?

0609 je rock-pop, Mac Beth byla spíše metalová kapela. V Mac Beth byl výrazně tvrdší zvuk, dlouhé instrumentální pasáže, expresivní zpěv. Na tu dobu to byla, nejde mi to moc z úst, ale byla to fakt bomba! Kapela bohužel nevydržela určitý potíže. A rozdělily nás postupně také rozdílné názory. A navíc, po revoluci se málo koncertovalo, bylo jakési kulturní vakuum, lidi začali jak blázni najednou chodit jenom na diskotéky. Tenkrát to zasáhlo celou republiku, kdy nebyl zájem o živé koncerty. Asi to byl nějaký módní trend a pro všechny kapely to bylo velmi složité a těžké období. Nikdo nevěděl, jak z toho ven. I kapela Turbo si tenkrát dala 8 let pauzu. Postupně však lidé z toho vychladli a začali se pomalu vracet zpátky před pódia. Dnes lidí na diskotékách ubývá a na koncertech přibývá. Zaplať pánbůh za to!

JIŘÍ NOVÁK