Vzít slovo by si někdy zasloužili spíš naši politici. Mluví, mluví, ale stejně nic kloudného neřeknou. Je s podivem, že tato vlastnost nezáleží na tom, jak vysoký post politik obsadil. Pozorovala jsem ji u všech. Zřejmě se tato zkušenost dodává již s politickým místem, jinak si to nedokážu vysvětlit. Paměť selhává úměrně s dobou působení ve funkci. Politik najednou zapomíná, že se sem nedostal sám od sebe, ale že jej někdo zvolil. Ten někdo mu chce občas sdělit své připomínky a poznatky a ejhle, smí mluvit jen tři minuty. Dámy a pánové politici, vy jste ve funkcích díky nám a jste tu vy pro nás, ne my pro vás.