Z celého světa přijeli dobrovolníci do Lázní Kynžvartu. Deset pracovních dní zvelebují okolí zámku. Kromě dobrého pocitu, že pomohli, poznají zúčastnění rozdílné kultury.

„Do České republiky jsem se chtěla podívat a shodou okolností se naskytla příležitost jet do Kynžvartu,“ řekla dvaadvacetiletá studentka Hye Min Nho z Korey. „Byla jsem nadšená hlavně z Pražského hradu.“

Někteří u nás nejsou poprvé. „Byl jsem zde ještě v roce 1989,“ popisoval Artashes Avagyan, právník z Arménie. „Byli jsme zde s rodiči, když bylo ještě Československo.“ Z pobytu si příliš nepamatuje. Zná zážitky spíš z vyprávění rodičů. „Vybavuji si ale, že zde byla skvělá zmrzlina,“ řekl.

Pro osmnáctiletou studentku Nastyu z Ukrajiny byla cesta do České republiky snem. Nejvíce se jí zde líbí bohatá příroda a krajina. „Také jsem byla ve vašem hlavním městě, v Praze. Vaše dějiny moc neznám, ale určitě se o ně teď budu více zajímat,“ dodala.

Někteří z dobrovolníků znají Českou republiku spíš z vyprávění. „Jsem zde poprvé,“ uvedla Raquel León Hernández, pětadvacetiletá učitelka ze Španělska. „Předtím tady ale byli moji přátelé, kteří mi vyprávěli, že je Česká republika nádherná a okouzlující.“ Po svém příjezdu strávila tři dny v Praze. „Líbily se mi kostely. Zaujaly mě ale i české tradice, které jsou odlišné od těch našich.“ Kromě toho se zúčastnila orchestrálního koncertu v Mariánských Lázních. „Jinak mi Mariánské Lázně připadaly jako velice klidné místo. Klidně bych se sem znovu vrátila.“ Jako obdivuhodné místo vidí také Lázně Kynžvart. „Klidné a přitom hezké,“ řekla. „Práce mě zde baví, a navíc mám kolem sebe skvělé lidi.“ Trochu ji jen zaskočilo počasí. „Ve Španělsku bylo 40 stupňů Celsia, a když jsem přijela sem, tak bylo chladno a pršelo.“ Mile ji překvapila česká kuchyně, kterou pochválila.

Dobrovolnická akce se na Kynžvartu koná už popáté. Za práci dostávají dobrovolníci symbolických 80 korun na den. Zájemcům workcampy zprostředkovává nevládní nezisková organizace INEX – Sdružení dobrovolných aktivit.

S dobrovolníky přijíždějí také její dva čeští zástupci, kteří fungují jako vedoucí. „Pracujeme ale normálně jako ostatní,“ řekl jeden z nich, Vojtěch Kallai z Děčína. „Je skvělé, že se na akci člověk dozví více o jiných kulturách,“ popisoval. „Po chvíli začnete pozorovat vlastnosti, které jsou pro různé národy specifické. Každý je ale prostě originál,“ řekl a dodal: „Líbí se mi zde. Je to ale vlastně můj úplně první workcamp.“

Dobrovolníci mají pro účast na workcampech různé důvody. „Jejich nabídka je široká,“ sdělil Artashes Avagyyan, již citovaný právník z Arménie. „Mou zálibou je historie, ekologie, ale také třeba architektura. A tady se vše snoubí.“ Kromě toho se mu zamlouvá, že nejsou kultury a tradice Arménie a České republiky tolik rozdílné.

Téměř tradičně se ale dobrovolníci setkávají s problémem, že místní příliš anglicky neumějí. Je proto složité se dorozumět například při nákupech.
„Chápu, že to jistě musí být nepříjemné, ale zdejší lidé v pohraničí umějí spíš německy,“ podělila se o názor Chebanka Andrea Pospíšilová. „Vždy, když mám někam namířeno, vezmu si s sebou slovník, ve kterém jsou i různé fráze. Člověk tak má větší šanci, že se domluví i s lidmi, kteří umějí jen svou mateřštinu,“ dodala.

Odkud přijeli?

V Lázních Kynžvart pracuje 13 dobrovolníků. Jsou zde mladí z Korey, Srbska, Ukrajiny, Arménie, Španělska, Ruska, Francie a samozřejmě z České republiky.

(sim, bur, ckl)