Zatímco loni prožívala Helena Vávrová z Hazlova se svou rodinou ty nejhorší Vánoce, letos bude u vánočního stromku panovat jen samá radost. Kolem se totiž bude batolit malý Míšánek, který je pro všechny tím nejkrásnějším dárkem. On i jeho blízcí mají dnes už to nejhorší za sebou. Svůj život si ale musel klučina vybojovat.

Malý Míša měl loňské Vánoce trávit ještě v maminčině bříšku, do jeho narození zbývalo 12 týdnů, místo toho ale ležel v nemocnici a snažil se za pomoci lékařů a sester vyhrát svou první životní bitvu.

Těhotenství dost dlouho vypadalo jako bezproblémové. „Kdybych nepřibírala na váze, ani bych nevěděla, že jsem těhotná," zavzpomínala Helena Vávrová. „Do pátého měsíce jsem pracovala, pak jsem začala být stále více unavená, téměř nikam jsem nedošla." Chvíli poté, co Helena skončila v zaměstnání, onemocněla chřipkou. Bez léků, které jako těhotná brát nemohla, trvala nemoc čtrnáct dní. Přesto ještě tehdy bylo všechno v pořádku a 3D ultrazvuk ukázal, že se manželům Vávrovým narodí chlapeček. Objevily se však další komplikace. Helenu začala bolet noha. Otekla jí tak, že těhotná žena v 25. týdnu nemohla vstát z postele. „V nemocnici diagnostikovali hlubokou žilní trombózu a hospitalizovali mě. Byla jsem v šoku, musela jsem ležet. Moc jsem se bála o miminko, i když mě lékaři ujišťovali, že injekce na ředění krve nemají na dítě vliv."

Po propuštění domů začala Helena věřit, že si v klidu užije těhotenství. „Lékaři mě hlídali a já jezdila pravidelně na odběry krve." Jedna cesta na odběry ale skončila na pohotovosti. „Začala jsem silně krvácet, přišly hrozné křeče. Netušila jsem, že ta nesnesitelná bolest jsou kontrakce," popsala chvíli, chvíli, kdy ji lékaři odváželi na operační sál. Myslela, že se sen o miminku rozplynul. „Byl listopad a já měla termín až v únoru."

Malého Míšánka, který vážil 990 gramů a měřil 38 centimetrů, převezli do Neonatologického centra v Mostě. „Řekli mi, že Míša je na přístrojích, ale žije." S manželem prožívala nejtěžší chvíle. „Ta beznaděj a bezmoc. Jednou se jeho stav zlepšil, jindy zase zhoršil. A do toho se blížily Vánoce. U nás ale žádné nebyly. Neměli jsme stromeček, nekupovali dárky. Místo toho jsme každý den volali do nemocnice a doufali v lepší zítřky." A ty také přišly. Dnes je z Míši kluk jako buk, díky němuž stráví Vávrovi ty nekrásnější Vánoce.