Učitel pohybu a tance Michaelbyl jedním z pětice ´studentů´, kteří přijeli do Mariánských Lázní v rámci projektu Ida. Jak už Deník informoval, projekt se zaměřuje na dlouhodobě nezaměstnané Němce do třiceti let, kteří se učí češtinu, aby si zvýšili kvalifikaci a zlepšili svou pozici na trhu práce.

Michaeli, jste vystudovaný učitel pohybu a tance. Jak je možné, že člověk se vzděláním jako vy nemůže sehnat v Německu zaměstnání?

Je to složitější. Vystudoval jsem v Americe. A právě to je ten problém. V Německu se moje kvalifikace neuznává. Tam prostě nejsem prakticky ničím.

V rámci projektu Ida jste se několik týdnů učil česky. Jak na vás jazyk působí?

Přiznám se, že složitě. Měl jsem problémy se sykavkami, samozřejmě vyslovení ř, mi dělá problémy doteď. Navíc máte moc pádů a to je pro nerodilého Čecha problém. Ale jinak je vaše řeč krásná.

V Mariánských Lázních jste pracoval jako plavčík. Mohl jste si toto ´povolání´ vybrat sám, nebo vám ho někdo určil?

Vybírali jsme si sami. V dotazníku jsme měli napsat, jaké povolání bychom si chtěli vyzkoušet. Napadlo mě, že být plavčíkem by se mi líbilo. A nespletl jsem se. Opravdu mě práce zaujala.

Co čeští kolegové a vůbec lidé v Mariánských Lázních? Jak vás vnímali?

Všichni byli strašně hodní. Snažili se mi pomoci, když jsem třeba nevěděl, jaké slovo se říká. Nesetkal jsem se se žádnou negativní reakcí.

Čeština je rozmanitý jazyk. Jaká slova vám přirostla k srdci? 


To nemohu říct. Žádné z nich nepatří do slovníku.

Prohlédl jste také město? Jak se vám líbilo?

Mariánské Lázně jsou krásné. A nejen ony. Jezdili jsme na výlety a všechna místa ve vaší republice mají své kouzlo. Kdybych mohl, asi bych tady zůstal.

Co vám brání?

Už jsem přemýšlel, že bych zkusil pracovat u vás. Ale upřímně, platy u vás moc vysoké nejsou.

Jídlo v Čechách a Německu je přeci jen trochu odlišné. Chutnalo vám u nás?

Chutnalo a moc. Svíčková na smetaně je lahůdka. A nejen ta, máte spoustu vynikajících jídel. Kdybych mohl, jezdil bych na jídlo jen k vám do Čech.