Tomáš Magnusek je český herec, spisovatel, filmový scenárista a režisér i filmový podnikatel, původním povoláním učitel. Nyní se do kin uvádí jeho nový film ´Jedlíci aneb Sto kilo lásky´. Chebský deník s ním hovořil nejen o jeho posledním díle. Magnusek neskrýval obdiv k chebskému regionu!

Proslavil jste se především filmovou trilogií Bastardi, kde zajímavou roli hrají romští herci i neherci. Umíte vůbec romsky?

Umím jenom maličko romsky, většinou sprostá slova nebo názvy jídel.

Jaká byla spolupráce s romskými neprofesionálními herci?

Ti žáci byli samozřejmě spontánní. Já jsem je znal, protože jsem je dříve učil. S některými se dokonce i nadále přátelím a logicky jsem věděl, co od nich mohu čekat. Z dospělých, kterých tam bylo velmi málo, nejzdatnější byl Jan Surmaj, což je tatínek těch chlapců, kteří založili kapelu Gipsy. cz. A pak tam taky hrál Ivan Gunár, známý z filmu Černí baroni. A ten byl fakt výborný. Ta spolupráce s nimi byla samozřejmě trochu odlišná. Jsou samozřejmě trochu veselejší.

Sešli jsme se především kvůli vašemu novému filmu ´Jedlíci aneb Sto kilo lásky´, což je zcela odlišný žánr. Proč tedy nyní komedie?

Bastardi byla trilogie dramatická, je dobře, že vznikla. Myslím, že každý autor by měl připravit projekt, který by dokázal ve společnosti alarmovat nějaké téma. Ale sám o sobě mám raději komedie. Je dobře, že ty vznikají a lidi dokáží pobavit. Je to komedie o pěti lidech, kteří potřebují a chtějí zhubnout, byť každý z jiného důvodu, a vyrážejí do letoviska, kde zkrátka mají tu možnost přijít o nějaké ty kilogramy. Nezhubne z nich ani jeden (samozřejmě), ale každý tam přijde na to, že ten život je o něčem jiném. Někteří se tam společně zamilují, jedna zúčastněná zjistí, že není tak ošklivá. Myslím, že to je krásná, poetická věc.

Čerpal jste náměty z vlastní zkušenosti?

Je tam hodně vtipů, které jsme s hercem Milanem Chárou vymýšleli. Čerpali jsme z různých humorných scén, které nás tlouštíky v životě potkávají. A právě pozorujeme, že lidé se nejvíce smějí těm hláškám ze života.

Je veřejně známé, že po vašem prvním natočeném filmu jste se dostal do vážných finančních problémů. Máte nějakou takovou radu, kterou byste lidem v podobné situaci dokázal dát?

Existuje velmi dobré a pravdivé přísloví‚´co tě nezabije, to tě posílí'. Je to sice hrozné, ale je to tak. Já kdybych to tehdy třeba vzdal, tak nevím, co by se dělo. Evidentně bych přišel o vše a splácel bych do konce života dluhy. Já jsem to nevzdal. Naštěstí přišel človíček, který mi dal nový impuls, že bychom to mohli zkusit spolu, a ten mne svým způsobem zachránil. A vidíte. Další film byl tak úspěšný, že vydělal trojnásobek toho, co stál. A vlastně mi otevřel i jiné možnosti. Velkou oporu jsem měl také v rodičích a v partnerce. Jo a taky děti vás hodně nabíjejí.

Myslíte si, že existuje nějaká jednoduchá rada, jak žít společně s romskými spoluobčany?

Moje žena je napůl Romka. Například pokud si najde chlap ženu z nich, která má ještě solidní zázemí, tak to není žádný problém. Pokud je rozdělíme a rozhážeme do vesnic a uděláme všechno pro to, aby nebyli v ghettech, aby se neovlivňovali navzájem negativně, a pokud zabráníme fluktuaci Romáků ze Slovenska, tak si myslím, že bychom mohli být blíž ke společnému žití, a důležité je logicky vzdělání, ke kterému jim musíme pomoci. A nejen to základní. Bohužel existuje systém, který je zde nastaven a který jim umožňuje žít si a nepracovat, a ten to všechno podělal.

Máte na Chebsku nebo vůbec v regionu nějaké město nebo místo, které vás opravdu zaujalo?

Tak třeba v Hazlově je to restaurace Kuželna, v Nejdku pak Domov seniorů Matyáš, v Aši zase náš kolega David Nushart a jeho rodina v čele s jeho ´štrúdlovou babičkou´, v Hranicích je to pan starosta a krásná hranická Beseda, v Chebu jste to vy (redakce Chebského deníku). Já jsem poznal především lidi, kteří tady ten okres vybudovávali, a musím říci, že můj první zážitek, když jsme přijížděli do Aše, byl v podstatě šokující, ale poté jsem poznal spoustu lidí a o nich si myslím, že to mají mnohdy o dost těžší než dál ve vnitrozemí. Musí daleko víc pracovat. Vy tady v tomto koutu země musíte vyvinout dvojnásobné až trojnásobné úsilí, abyste se měli stejně jako v jiných koutech republiky. A to je zážitek, že jste tady pořád takoví bojovníci. My jsme tady už počtvrté za tento rok a o tomto regionu nebudu nikdy mluvit špatně.