Dunění bubnů, německé povely a pravidelný vojenský pochod se ozval v sobotu odpoledne na chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. To příslušníci historického c.k. 73. pěšího pluku připravili velkolepý úvod pro slavnostní křest knihy o pomnících padlým z 1. světové války na Chebsku.

„Naše jednotka vznikla v roce 1991, abychom si mohli připomenout události z prusko–rakouské války roku 1866,“ uvedl Oldřich Krsek, praporečník ´třiasedm〜desátníků ´. Tento pluk měl svůj doplňovací obvod právě na Chebsku a ve válce roku 1866 se poprvé vyznamenal. Dokonce pomník na jeho počest, který stál v Chebu, byl v roce 1912 přestěhován na Jičínsko, kde se dochoval, pravda bez kovových doplňků, až do současnosti.

Právě v den 93. výročí zahájení první světové války (28. července 1914 vyhlásilo Rakousko – Uhersko válku Srbsku) se v chebském muzeu konal slavnostní křest knihy Bolest v kameni. Pomníky vojákům z chebských jednotek padlým v 1. světové válce autorů Tomáše Dostála a Zbyňka Černého.
„Z Chebska pocházely čtyři jednotky armády. Nejslavnější byly 73. pěší pluk a 6. zeměbranecký pěší pluk. Ten si v bojích na Balkáně vysloužil přezdívku ´Železná 6´,“ poznamenal Tomáš Dostál. Z bojišť války se nevrátilo na 20 tisíc Chebanů.

„Kolem roku 1920 se veteráni rozhodli vybudovat v Chebu pamětní síň padlým,“ pokračoval Zbyněk Černý. Síň byla nakonec umístěna v kostele sv. Kláry, který byl tehdy v dezolátním stavu (dnes je to ukázka unikátní barokní architektury – pozn. redakce). Tu se po dlouhých peripetiích podařilo dokončit až ve třicátých letech minulého století. „I často kritizovaná freska Franze Grusse je stále na svém místě. Je jen zabílená,“ poznamenal Černý. Nejhorší období pro pomníky přišlo ale po roce 1945. Některé z nich byly zničeny, jiné dnes připomínají pozdější události. Nepřežil ani ten asi největší z nich ve Františkových Lázních.

Kniha, která navazuje na katalog prvoválečných pomníků plukovníka Meissnera, obsahuje 160 pomníků. Publikace vznikla za podpory EU ve spulupráci Muzea Smrčin ve Wunsiedlu a Chebu.