VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Postižené děti nejsou chudáčci

Cheb - Kupodivu jsou víc ochotni pomáhat mladí lidé než dospělí, puberťáci překvapují

19.8.2010
SDÍLEJ:

Podat třeba balíček kapesníků není pro asistenční fenku Beni žádný problém. Ivanka Řeřichová dostala od Pomocných tlapek psa připraveného takzvaně na míru. Foto: Deník: Nataša Šmatová

„Nehladit!“ uslyší host hned mezi dveřmi, když jde navštívit Ivanu Řeřichovou z Chebu a její třináctiletou handicapovanou dceru Ivanku. Vzápětí návštěvník pochopí úvodní varování. V domácnosti je už dva měsíce asistenční pes a jeho držení má svá specifická pravidla. S fenkou Beni se smí mazlit výhradně Ivanka.

„Ani pamlsky nesmí dostávat, jinak by si spojil práci a odměnu a pak by ji nechtěl bez vykonávat bez toho,“ vysvětluje Ivana Řeřichová. „Když ji venčím, stojím a Beni běhá kolem, na vycházky je zvyklá chodit vedle invalidního vozíku,“ uvádí.

Mám nemocné dítě, co dál?

Ivana je kvadruspastik (má postižené všechny čtyři končetiny – pozn. redakce) a má další ošklivé diagnózy.
„Ivanka se mi narodila ve třiceti letech. Tenkrát jsem studovala svou první vysokou školu a dva roky mi trvalo, než jsem se rozhodla, čemu dám přednost. Škola, kariéra, všechno růžové, nebo zda dát přednost postiženému dítěti. Uvědomila jsem si, že spoustu času trávím na cestách za doktory. Oni sice konstatovali, že…, ale neporadili mi, co mám dělat.

Jednoho dne jsem si ostříhala nehty, ty musíte mít krátké, když chcete poctivě rehabilitovat, udělala jsem si culík, vykašlala jsem se na svůj život a zavřela se s Ivanou doma. Přišla tvrdá dřina. Bylo to těžké rozhodnutí, ale nelituji ani vteřiny, i když bych to nechtěla vrátit,“ přiznává maminka. „Pročetla jsem mnoho lékařských knih a zkoušela sama, co by mohlo pomoci.

Snažila jsem se pořád zapojovat selský rozum a učily jsme se metodou pokus – omyl. Například po vykonání velké potřeby se jí změnila mimika v obličeji, takže jsme spoustu hodin strávily na záchodě, kde jsme dělaly logopedii, tak jsem ji naučila vyplazovat jazyk či olíznout si rty. Tam začala mluvit, tam začala počítat. Do pěti let neuměla zvednout obočí. Náhodou při fénování ofiny jsem přišla na to, že když se jí dotknu čela, zvedne obočí. Pak jsem se jí tak dotýkala cíleně.

Přišla školní docházka

Ivanka nastoupila do školy bez asistenta. „Musím jí tu pomyslnou laťku zvedat pořád výš, aby měla nějakou motivaci a tím jí i zvedám sebevědomí. Tím, jak nikdo ve škole neseděl vedle ní, musela se naučit postarat se sama, Čte, píše, počítá. Je to o tom, najít hranici, kam můžete a kam už ne. Takové děti nejsou chudáčkové, oni neví, co to je chodit, protože to nikdy nezažili, jim to přijde normální,“ říká maminka.

Ivanka dostává stále větší pokoje

Jednou si Ivanka usmyslela najít na internetu asistenčního psa. Jako první se jí objevily Pomocné tlapky, organizace, která taková zvířata cvičí a bezplatně předává do užívání zdravotně postiženým lidem. „Nevím, proč jsem to vlastně udělala,“ říká Ivanka. „Ani jsem nikdy neviděla v televizi žádného asistenčního psa, vůbec netuším, co mě to napadlo.“ Co na to maminka? „Říkám to s úsměvem, že jsem měla tehdy takový slabší týden a řekla jsem ano. Vzhledem k tomu, že už mám zkušenost se dvěma psy, až potom jsem si uvědomila, co to obnáší.

To už není – chrupkat si o víkendu do třičtvrti na osm, ale zase jsem si říkala, že když jsme se do toho pustily, dotáhneme to do konce,“ směje se. Po čase přišla pozvánka na úvodní rozhovor. „Ivanka musela k psychologovi, následně jela před komisi, která na vlastní oči viděla, co Ivana umí, neumí a tak dále. Na základě toho a vyplněného dotazníku jí takzvaně postavili psa na míru.“ Když Beni přišla do rodiny, přijeli se zástupci Pomocných tlapek podívat, jak zvíře v domácnosti žije. „U nás byli naštěstí jen jeden den,“ říká Ivanka.

Chtěli vidět celkový prostor, kde má pes pelíšek a jak jsou rozmístěné vypínače světel, protože Beni mimo jiné rozsvěcí a zhasíná. Podává lahev s pitím, léky, penál, televizní ovladač, mobilní telefon, dokonce i lžičku, která upadne na zem. Pes dělá Ivance zároveň i společníka, mazlí se spolu, dítě na vozíku se necítí tolik samo, snaží se být samostatnější, je veselejší, pohodovější, není tolik úzkostlivé. Prostě je super mít pro invalidní dítě asistenčního psy, i když i ten potřebuje mít svůj režim, což se mnohým může zdát jako určité omezení.

„Chlupy jsou všude, ale já to neřeším,“ poznamenává se smíchem maminka. A jak se změnil život rodiny s příchodem psa? „Stěhujeme byt,“ opět se usmívá Ivana starší. „Tak jak Ivana roste, dostává stále větší pokoje, ale teď už to je naposled, máme jen tři pokoje.“

Běžný život je velmi náročný

Jak vlastně vypadá běžný denní režim rodiny s vozíčkářem? „Je velmi náročný,“ tentokrát maminka zvážněla. „Obzvláště, když dítě chodí do školy. Je to v podstatě o tom, že první, co ráno uděláme, vyvenčíme psa.

Pak musí Ivana na toaletu, převléknout, ranní hygiena, to samé musím stihnout i u sebe, a potom ji naložím na vozík. Snažím se s ní žít plnohodnotný život, takže nejezdíme autem. Když jedeme autobusem, tak toho potkáme, támhle se zastavíme, sem skočíme do obchodu, ale je to nesmírně fyzicky náročné. Hlavně chodníky, které tady chybí. V zimním období bych potřebovala radlici. Teď žijeme takovým odvážným životem nebo jak bych to nazvala.“

Cestování autobusem prý není tak hrozné. Nejhorší jsou kupodivu bezohlední senioři, kteří nejsou ochotni uhnout s holemi či taškami s nákupem. „Naopak puberťáci, kteří se klátí a nosí rozkrok až u kolen, se zničehonic objeví, řeknou: mladá paní, já vám pomůžu, a zase zmizí, aniž by nastoupili do autobusu.“ Totéž zažívá Ivana s Ivankou i ve škole.

Chodí oklikami

„Naučila jsem se chodit oklikami,“ dodává na konec Ivana starší. „Vlastně mě to naučila Ivanka, protože pro ni chci jen to nejlepší,“ uzavírá velmi otevřenou zpověď.

Autor: Nataša Šmatová

19.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Turistům se v Karlovarském kraji líbí. A tak jich sem přijelo zase více

Policie, ilustrační foto.

Kriminálník zapálil vánoční strom města. A to nebylo vše

Nudná muzea? To už dávno neplatí

Karlovarský kraj - Už dávno neplatí, že muzea nabízejí jen nezáživné výstavy exponátů. Naopak, snaží se vyhovět požadavkům příchozích a nabídnout jim nejen poznání, ale také zábavu. V kraji najdou návštěvníci mnoho těch, která pobaví nebo vrátí do mládí.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Císařův portrét má šanci na nový život

Františkovy Lázně – Monumentální portrét císaře Františka Josefa I. z roku 1869 ležel dlouhá desetiletí poškozen a bez rámu na hradě Seeberg.

Na post šéfa krajské policie si trouflo šest kandidátů

Karlovarský kraj - Už 1. září by měl být vyluštěn tříměsíční policejní rébus. V tento den by měl podle hejtmanky Jany Vildumetzové (ANO) do funkce nastoupit nový krajský policejní ředitel. O místo se ucházelo šest zájemců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení