Vedení radnice v Hranicích se po letošních komunálních volbách ujal nový starosta Miroslav Picka. Deník mu položil několik otázek o tom, jak bude hranický městský úřad dál fungovat.

Můžete se našim čtenářům nejprve stručně představit?

Celý život jsem působil jako farmář. Do pracovního procesu jsem nastoupil v roce 1974, kdy jsem ukončil základní vojenskou službu a od té doby jsem pracoval jako zootechnik v agrokombinátu, kde jsem postupoval výše.

Jak dlouho žijete v Hranicích?

Od narození.

Můžete tedy posuzovat, jak se Hranice v průběhu času měnily…

Mohu a také to dělám.

Máte nějaké zkušenosti s komunální politikou?

Působil jsem krátkou dobu jako zastupitel, jak v minulém režimu, tak i po revoluci, ale skončil jsem po krátké době, protože tenkrát jsem se také snažil podnikat.

Sledoval jste tedy práci zastupitelstva? Účastnil jste se veřejných jednání?

Ano, sledoval, i když okrajově. Jednání jsem příliš nenavštěvoval, ale vývoj jsem sledoval a s vedením města jsem byl v kontaktu. Snažil jsem se vždy městu nějakým způsobem pomoci, nikdy jsem pomoc neodmítal.

Co vás přivedlo k tomu, že jste kandidoval v letošních volbách a nakonec jste přijal post starosty?

Tady byla taková rozbouřená situace a začala se domlouvat kandidátka nezávislých lidí a já skutečně nezávislý jsem. Na komkoliv a na čemkoliv, zvlášť na politicích. Byl jsem osloven, zda bych mohl být na kandidátce a protože to byli lidé, se kterými se znám a kterým důvěřuji, souhlasil jsem. Nakonec jsem byl na druhém místě a zvolili mě do zastupitelstva.

Když se začalo jednat o budoucím koaličním složení, vyplynulo z toho, že s jedním subjektem nechce spolupracovat nikdo z ostatních. Jednání byla složitá, objevilo se mnoho nabídek, dokonce i určité formy nátlaku, ale nechci je konkretizovat, už je to za námi. Pak se začalo uvažovat o tom, že by se měl změnit starosta, v návrzích se objevovala i jména, o kterých já si myslím, že by jim to docela sedělo, ale z různých důvodů to odmítali. Já jsem to zpočátku také nebral moc vážně, nakonec jsem si řekl, že změna je život a že bych to mohl zkusit.

Věděl jste už v té chvíli, co starostování obnáší?

Předpokládal jsem to, byl jsem s tím tak nějak obeznámen.

Místostarostou je František Jurčák, který už má zkušenosti…

Ano, s ním jsem si hodně popovídal a on mě seznamoval s různými věcmi, mám hodně známých, kteří takovou funkcí prošli, a všichni mě upozorňovali na to, že je to hlavně o nervech a ty já mám skutečně dobré.

Vstoupil jste tedy na úřad a teď vás zavalila agenda, která tu je, kterou musíte probrat, seznámit se s ní…

To není běh na krátkou trať, já vím, že za rok se těmi věcmi možná seznámím, ale naštěstí mám kolem sebe spolupracovníky, kteří mi hodně pomáhají, zejména tajemník místního úřadu, kterému jsem hodně vděčný, pak paní účetní a vůbec všichni pracovníci úřadu.

Co obyvatelé Hranic? Pokud vím, na webových stránkách města se rozjela ostrá diskuze…

Na stránkách se většina lidí nepředstaví, takže já to vnímám tak, že ty negace vyvolává pár lidí a já mám mezi ostatními lidmi, myslím, docela slušnou podporu. Na diskuzní příspěvky nereaguji, protože nechci vířit emoce. Uvažuji o tom, že od Nového roku zavedeme návštěvní knihu, kde se budou muset lidé zaregistrovat, aby jejich příspěvek mohl být zveřejněn, reagovat na anonymy je zbytečné. Osobně za mnou nikdo nepřišel, aby mi nadával.

Už jste si stanovil nějaké priority, co se týče chodu města?

Už jsem uváděl, že nejprioritnější otázka je přístupová komunikace z Aše do Hranic, která je podle mě absolutně nedostatečná a špatná. Už jsem vyvolal nějaká jednání. Vím, že to bude dost velký problém, ale ta cesta se prostě řešit musí. Další prioritou, kterou bych rád zmínil, je důstojné pietní místo k loučení se zesnulými. To v Hranicích chybí a o něm se mluví už třicet, možná pětatřicet let a pořád se nikomu nepodařilo nic vybudovat. Já jsem si to vzal jako svůj cíl, že by tu něco takového vzniknout mělo. Ne žádná megalomanská stavba, ale něco, aby to loučení bylo skutečně důstojné.

Mluvilo se také o revitalizaci centra města…

To je nastartované a v tom rozhodně budeme pokračovat. I když víme, že budeme mít zkrácenou dotaci a budeme muset najít ve svém rozpočtu více peněz.