Docílit dodržování práv v České republice se už měsíc snaží Rudolf Skubenič z Chebu. Poté, co odvolal hladovku, kterou držel devatenáct dní, rozeslal do oběhu petici, podal trestní oznámení a kontaktoval německé, ruské, americké, čínské a francouzské velvyslanectví.

Chebanovi, který začal držet hladovku 5. září a své stanovisko zaslal nejen ministrovi spravedlnosti a vnitra, se nikdo z vysokých míst neozval. „Čekal jsem to,” řekl Skubenič. „Opravdu jsem to čekal a nepřekvapilo mě to.” Po devatenácti dnech se rozhodl své hladovění ukončit nejen kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu. „To byl jeden z důvodů, druhý byl ten, abych mohl být špatným svědomím těm, kteří nedodržují zákony v naší republice.”

Jeho dalšími kroky jsou rozeslání petice a také chce kontaktovat zahraniční velvyslance v Čechách. „Například americký velvyslanec při svém nástupu do úřadu vyhlásil nesmiřitelný boj za práva a dodržování zákonnosti v České republice, ale i Evropské unii. Proto jsem velvyslanectví oslovil a nabídl ověřené písemné podklady, které jsou omyluprosté a nevyvratitelné o tom, že některé politické strany a státní veličiny, kterým schází upřímnost a odvaha řešit poklesky, které jejich podřízení záměrně napáchali, nedbají na písemné upozorňování, které trvá více než pět let,” přiblížil obsah dopisu Skubenič.

Ten je přesvědčen, že zatímco čeští představitelé se mu neozvali, velvyslanci nečinní nezůstanou. „Ozvou se, vím to. Bude to sice chvilku trvat, ale alespoň dvě velvyslanectví mě kontaktují. Nebo požádají zahraniční tisk a televizi, které se začnou o případ zajímat jinak než český tisk. Ten mému snažení nevěnoval pozornost.”

Osmapadesátiletý Skubenič znovu připomenul, že nejde jen o jeho případy. „Jde o všechny. Lidi se neumějí bránit a nechávají si bezpráví líbit,” řekl s tím, že se dosud nesetkal s žádnou reakcí veřejnosti.

„Občané by se museli seznámit s jednotlivými případy a poté si udělat obrázek. Kdyby novináři napsali: Přihlaste se vy, které okradla leasingová společnost, vy, kterým bylo neoprávněně účtováno teplo, nebo vy, jimž do podniku přišla neoprávněná kontrola, to by se vidělo, kolika lidem bylo ublíženo,” dodal Skubenič.

Na seznamu soudních sporů, u kterých byl podle Skubeniče porušen zákon, je například jeho spor s Českou spořitelnou. Když v roce 1995 nebo 1996 prodal část svého podniku, převedl na nového nabyvatele i závazky k bance. Podle Skubeniče mu sice její místní pobočka dala dobrozdání, že nic nedluží, ale po několika letech na něm začala dluh ve výši šesti milionů korun vymáhat.

V dalším případě soud podle Skubeniče ignoroval to, že jeho protistrana porušila zákon o účetnictví . V dalším případě podle jeho slov leasingová společnost vymáhala peníze na majiteli vozidla, které bylo ukradeno a viníci byli dopadeni. Už dříve se Skubenič obrátil na ombudsmana, ani ten jeho případu velkou pozornost nevěnoval.

„Nevím, připadá mi to zvláštní,” řekla Dominika Horvátová z Chebu. „Podle mého člověk nepotřebuje žádného ochránce. Pokud se mi stane křivda, musím se umět bránit sama. Nikdy by mě nenapadlo držet hladovku nebo něco podobného.”