Touto lokalitou je Národní přírodní rezervace Soos, která se nachází osm kilometrů od Františkových Lázní. Vznikla přibližně před deseti tisíci lety na dně tehdy vysychajícího jezera. V současné době tu lidé mají možnost spatřit projevy takzvané doznívající posopečné činnosti ve formě vývěrů minerálních pramenů a výdechů oxidu uhličitého CO2. Plyn probublává na zemský povrch z mnoha kilometrových hloubek.

V podzemí se mnohdy mísí s vodou a mění se ve slabou kyselinu uhličitou, ve které se rozpouští různé prvky z podzemí. Na povrchu tak následně vyvěrají minerální vody s léčivými účinky. Stane se však, že plyn během své cesty na povrch na vodu nenarazí, pak probublává v bahnitých nálevkovitých prohlubních, které nesou název mofeta. Těch uvidí návštěvníci při procházce rezervací Soos hned několik. To ale není jediná rarita tohoto území.

Další zajímavostí, která se na Státní přírodní rezervaci nachází, je takzvaný křemelinový štít. To je unikátní útvar čočkovitého tvaru, který má na svém povrchu vysrážené soli. Jedná se o jezerní usazeninu, která vznikla nahromaděním odumřelých schránek jednobuněčných řas rozsivek. Ty se tu vrstvily několik stovek let, až vytvořily tvrdou krustu, která nemá ve střední Evropě konkurenci.

Její síla se pohybuje kolem sedmi metrů. Křemelina v období sucha rozpukává v mnohoúhlá políčka a na jejich povrchu krystalizují soli z minerálních pramenů. Jsou to jak Glauberovy soli, tak i různé další sírany. Ale ani tady nebyla vždy krajina ušetřena zásahu člověka, jako je tomu dnes. V minulosti se zde těžila rašelina a minerální slatina pro lázeňské účely v Karlových Varech. Dokonce tu stával i solivar, ve kterém se Teprve až v roce 1964 byla celá tato oblast označena za Státní přírodní rezervaci a ustaly zde veškeré využívající práce. Od té doby každoročně do rezervace zavítá téměř padesát tisíc hostů.

Odkud přišel název Soos?

Pojmenování Soos pravděpodobně pochází z německého slova Moos, což v překladu znamená bažina, mech. Vyskytují se i myšlenky, že slovo Soos je originálním výrazem pro bažinu či močál. Toto slovo se mělo vyskytovat v dnes zaniklém egerlandském nářečí, což býval německý dialekt.

Procházka rezervací

A jak vlastně taková procházka po Národní přírodní rezervaci Soos vypadá? Návštěvníci mají možnost si prohlédnout nejzajímavější místa rezervace po naučné 1,4 km dlouhé stezce, která je vybavena 10 informačními panely.

„Naučná stezka vede po dně vyschlého jezera, které mělo slanou vodu. Dnes zde najdeme evropskou raritu takzvaný křemelinový štít nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezera. Je to 'měsíční' krajina rozbrázděná erozí a pokrytá žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí," popsal správce rezervace Karel Brož. „V chráněné oblasti se nachází také řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin," upřesnil správce.

Lidé, kteří se na procházku téměř pravěkou krajinou vydají, se po dřevěném povalovém chodníku vydají napoprvé až k léčivému Císařskému prameni. Jedná se o nejsilnější z minerálních pramenů, které se v rezervaci nachází. Má velký obsah minerálních látek (6,5 g/l) a velké proplynění. Obsahuje v sobě sloučeniny železa, síry, hydrouhličitanu a chloru. V jímací keramické nádobě je ho možné i ochutnat.
Dále se již hosté rezervace dostávají na křemelinový štít, kde v bahně probublávají jednotlivé mofety a celá krajina je cítit po sloučeninách síry.

Některé mofety se nacházejí i vedle stezky pro pěší v travnatých úsecích, ale všude v rezervaci platí přísný zákaz vstupování mimo dřevěný chodník. V opačném případě může hrozit lidem, kteří neuposlechnou, tučná pokuta.
„Občas tu míváme problémy s houbaři, kteří se vydávají do míst, kde je to zakázáno," potvrdil správce rezervace Soos Karel Brož. „Následně přestupek řeší Agentura ochrany přírody. Pokud dojde k vážnému narušení chráněného území, začne věc řešit Inspekce životního prostředí," vysvětlil Karel Brož s tím, že právnická osoba může dostat pokutu až dva miliony korun a fyzická osoba až půl milionu korun.

Trocha teorie

Mnoho let převládal mezi odborníky názor, že mofety na záhadné krajině Soos jsou pozůstatkem vulkanické činnosti, která zejména na Chebsku byla v uplynulých milionech let velmi aktivní. Podle posledních geologických průzkumů, však unikající plyny nesouvisí s přítomností aktivního magmatického krbu, jehož existenci v minulosti někteří odborníci předpokládali.

„Podle mého se žádné magma v západních Čechách k povrchu nedere. Fluida (směs kapalin a plynů) mohou pocházet až ze zemského pláště," uvedl vulkanolog Vladislav Rapprich z České geologické služby v Praze. „Zemský plášť totiž obsahuje malé množství těkavých složek, kterých se v průběhu vývoje Země zbavuje ve prospěch atmosféry. V místech aktivní vulkanické činnosti je toto odplyňování snadnější, v západních Čechách to mají ony plyny složitější," vysvětlil odborník. „Na jiných místech České republiky nejsou vhodné trhliny (zlomy), kudy by plyny mohly unikat. Navíc silnější kůra drží plášť pod větším tlakem a nedovolí plynům se z plášťových mas odmísit," upřesnil Vladislav Rapprich.

I přes tento fakt však určitá souvislost mezi dnes již vyhaslými vulkány a mofetami v rezervaci existuje. Pokud by totiž zemská kůra pod Chebskem nebyla protkaná hlubokými tektonickými zlomy, nevznikla by zde s největší pravděpodobností žádná sopka a neuskutečnilo by se zde ani odplyňování zemského pláště, které v Národní přírodní rezervaci mohou lidé vidět.

Vyhaslé sopky

Pozůstatky sopek mohou ještě dnes lidé naleznout v okolí Chebu, Františkových a Mariánských Lázní. Nejmladší sopkou je Železná hůrka u obce Mýtina, která nejspíše vznikla před 300 tisíci lety. Druhou, o něco starší, ale zároveň o něco známější je Komorní hůrka nedaleko Františkových Lázní. Nejstarším vulkanickým útvarem je vyhaslá sopka nedaleko Mariánských Lázní s názvem Podhorní vrch. Ta vznikla před deseti miliony lety. Dnes už jsou všechny sopečné objekty vyhaslé a podle odborníků ani nehrozí, že by v budoucnu někdy vybuchly.

„Sopky v západních Čechách byly velmi malé a magmatické krby většinou nevytvářely. Jednalo se o malé porce magmatu, které putovaly ze zemského pláště přímo k povrchu," uklidňuje vulkanolog Vladislav Rapprich.

Co všechno lze na rezervaci Soos ještě spatřit? Pokud návštěvníci opustí povalový chodník a vydají se po silnici na začátek rezervace, mohou během cesty uvidět další minerální pramen Věra. Ten je jímaný do surových dubových dílců se skružemi. Ale pít se nedá, znečištěný je totiž takzvanými humáty.

Posléze přijdou hosté k dančí oboře, kde si mohou prohlédnout daňky v přirozeném prostředí. Vedle ní se pak nachází provozovna s občerstvením a dvě muzea. Jedno je věnované expozici s názvem Příroda Chebska a Soosu a druhé výstavě pravěkých ještěrů a nerostů.

„Za vitrínami v expozici Přírody Chebska a Soosu spatří návštěvníci desítky dokonale vypreparovaných ptáků a živočichů, kteří se na Chebsku a v okolí rezervace vyskytují. Navíc je celý areál doplněný i velkými fotografiemi volně žijícího ptactva," uvedl Karel Brož z rezervace Soos.

V letošním roce navíc rezervace oslavila 50. výročí od založení a v rámci něho vydala i knižní publikaci.

Chebská zemětřesení

V oblasti Chebska a Karlovarska se vyskytují i zemětřesení. Ty nejsou způsobeny žádnou znovu se rodící sopkou, ale plyny a vodou, která koluje pod obrovským tlakem v zemské kůře. Zemětřesení vzniká v přibližně deseti kilometrové hloubce pod obcí Nový Kostel na Chebsku. Unikající plyny ze zemského pláště tlačí na zlomy v zemské kůře. Tlak pomalu rozpohybuje dva bloky hornin. Když se však při protichůdném pohybu o sebe bloky zaseknou, vzlýnající plyny a voda čím dál více tlačí na horniny, až tlak přesáhne určitou mez a hornina praskne. Tím vznikne otřes. Na Chebsku zaznamenali seismologové poslední větší zemětřesení v květnu letošního roku. Největší magnitudo mělo hodnotu 4,5 stupně a bylo největší od roku 1986. Otřesy způsobily lidem velké škody na domech. Podle odborníků se ale není třeba obávat záchvěvů větších než je pět stupňů magnituda.

„Souvisí to jak s velikostí zlomů, tak i pevností horniny v kůře. Korová fluida (směs plynů a vody pod vysokým tlakem) snižují pevnost horniny na zlomu. Fluida umožní prasknutí horniny na zlomu při menším napětí," vysvětlil seismolog Josef Horálek z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze. „To má příznivý důsledek, protože se na zlomu nemůže nakumulovat větší napětí, které by vedlo k většímu zemětřesení, jako jsou známá ve světě. Kromě toho tektonické zlomy v této oblasti jsou poměrně krátké a deformační energie na těchto zlomech je ve srovnání se zlomy o délce několika stovek kilometrů malá," dodal Horálek.