„Tak nějak odstartovala moje celoživotní vášeň. Úplně jsem tomu propadl,“ přiznává dnes jedenašedesátiletý Josef Cvačka z Chebu. „Nejprve jsem se zajímal o to, co se dá najít na Domažlicku, odkud pocházím. Vyrážel jsem do přírody, hledal kameny a moje sbírka rostla. Tenkrát, bohužel, odborná literatura dostupná příliš nebyla. Přesto se mi ale podařilo nějaké knihy sehnat. Měl jsem štěstí, že jsem se seznámil se zkušenějším kamarádem, který mě v této oblasti dost naučil.“

Vášeň pro kameny dokázala tolerovat také manželka pana Cvačky. Rodinné výlety totiž často končily v lomech či na nejrůznějších nalezištích. „Hodně jsem také jezdil po mineralogických burzách, kde si podobní nadšenci jako já svoje úlovky navzájem vyměňovali. Tehdy se totiž prodávat nesměly,“ vzpomíná Josef Cvačka. „Teď už jezdím na burzy kamenů i do zahraničí, například do Německa či do Francie.“

Poté, co se přestěhoval do Chebu, začal z mineralogického hlediska zkoumat i západ Čech. „Chebsko a ašský výběžek patřil k oblastem, které byly v rámci republiky považovány za mineralogicky velmi chudé. Tak to ale není. Společně s kamarádem jsme tady objevili například pegmatitové žíly, které se vyskytují v žulách. V jejich dutinách lze najít turmalíny a záhnědy. Nachází se zde také beryl a jako vzácnost i ferberit,“ vypočítává Josef Cvačka. „Na polích kolem Hazlova lze někdy objevit i dvaceticentimetrové krystaly záhněd.“

Protože se chtěl o svou celoživotní lásku podělit s ostatními, otevřel si Josef Cvačka nedaleko chebského náměstí malý krámek. V něm už třináct let společně se svojí manželkou nabízí podobným nadšencům i naprostým laikům různé druhy minerálů a hornin. Na své si zde přijdou ale i ti, kteří vyhledávají přírodní kámen, aby se jím ozdobili. Převážně ženy si sem chodí vybírat z velkého množství šperkařsky zpracovaných kamenů zasazených do stříbra nebo kovu. K většině opracovaných i surových exponátů nabízí jejich majitel i doprovodné informace, například o zemi původu či dalších variantách, barvách a odrůdách.