Smrkové lesy v okolí Chebu už nyní mohou potěšit vášnivé houbaře a kulináře. Roste zde chutná drobná houbička penízovka smrková. Tu (doslova ve velkém množství) nasbíral na Zelené hoře chebský mykolog Jiří Pošmura. „Polévka z ní neměla chybu,“ pomlaskával si.

Právě tato penízovka je jedlá a typicky polévková houba. Vyskytuje se hojně ve smrkových lesích. Plodničky rostou z rozkládajících se smrkových šišek. Je sice drobná, ale při uždibování nehty se během chvilky dá nasbírat dostatek plodniček na vaření. Klobouk má široký většinou 1 až 2,5 cm, někdy až do 4 cm. „Zpočátku je vyklenutý, brzo však ploše rozložený, až zvlněný, někdy s hrbolem. V mládí může mít skoro bílou barvu, později šedookrovou, šedohnědou, až tmavě hnědou. Bývá hladký, lysý a velmi tence masitý, za vlhka prosvítají lupeny. Lupeny mají nejprve bílou, později šedavou barvu, jsou husté, u třeně vykrojené.“

Podle odborníků lze penízovku smrkovou zaměnit za hořkou penízovku provázkovou. „Na první pohled nejsou odlišné, ale penízovka provázková roste výhradně z borových šišek a po ochutnání je nahořklá,“ vysvětlil Pošmura, který také přidal sestřin recept na lahodnou polévku z penízovky. „Na oleji osmažíme velkou cibuli nakrájenou na kostičky, přidáme očištěné houby, podusíme, zalijeme vodou asi do 3/4 hrnce, přidáme sladkou a pálivou mletou papriku, osolíme, opepříme a vložíme jeden nakrájený stroužek česneku, jednu kostku zeleninového vývaru (může být i masox), libeček a dvě velké brambory nakrájené na kostičky. Vaříme asi 30 minut. Po uvaření okořeníme majoránkou, petrželkou a ještě přidáme dva prolisované stroužky česneku.“

Podle dalšího chebského mykologa Vlasty Tůmy se nyní dokonce dají penízovky sklízet i nůžkami. „Pak také v mém případě skončí v polévce,“ usmíval se Tůma.