Nejen pro věřící uspořádaly církevní spolky z Chebska na bílou sobotu akci nazvanou Hod beránka s podtitulem Jak to všechno začalo. Hlavním cílem odpolední slavnosti bylo objasnit zejména malým návštěvníkům původ a smysl Velikonoc.
Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy – oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví (oslavy Velikonoc podle Starého zákona).
Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním (oslavy podle Nového zákona).


„Akce je otevřená i pro veřejnost,“ uvedl Ondřej Čapek, jeden z pořadatelů.
„Myslím, že drtivá většina návštěvníků bývá bez církevní příslušnosti.“
Letošní ročník byl již třetí. „Mám za to, že už můžeme mluvit o tradici,“ řekl Čapek.
„V minulých dvou letech jsme měli průměrnou návštěvnost okolo dvou set dětí.“
„My nejsme věřící, ale přišli jsme se s dětmi pobavit,“ řekla Jarmila Švandová z Chebu. „Také jsem se chtěla dozvědět něco o tradici Velikonoc.“


Například označení škaredá středa prý pochází z toho, že se Jidáš na Ježíše škaredil. Podle lidové tradice se proto v tento den nesmí nikdo mračit, jinak by se škaredil ve všechny středy v roce. Zelený čtvrtek se obvykle vysvětluje na základně zelených bylin, které byly součástí Poslední večeře nebo také podle barvy probouzející se přírody, jelikož se Velikonoce slaví v době, kdy se všechno zelená. Velký pátek je den hlubokého smutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tento den lidé ráno vstávali před východem sluce a omyli se vodu z potoka. Dodržovali přísný půst a nepůjčovali nic ze své domácnosti, protože by tyto věci mohly být očarovány. Nesmělo se hýbat se zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu, nesmělo se také prát prádlo, protože by ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve. Na bílou sobotu se uklízelo a bílilo, připravovalo se a chystalo vše na slavné vzkříšení na boží hod velikonoční. Vařily se obřadní a sváteční pokrmy, pekly se mazance a velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové metličky a zdobila se vajíčka.


K neděli patří tradiční velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se dříve světily ráno při mši. Kromě symbolického významu měl tento zvyk i praktický podtext - po období dlouhého předvelikonočního půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit zdravotní obtíže.
Na velikonoční pondělí chodili dříve dům od domu mládenci za děvčaty a šlehali je pomlázkami spletenými z vrbového proutí, aby byly po celý rok zdravé, veselé a pilné.