„Mě osobně velmi zajímá, jak by vypadaly pilíře sociální politiky podle paní doktorky,“ neskrývala Lucie Poláková z VOŠ.

„Sociální politiku bychom neměli přerozdělovat z prostředků státu, ale aby to vycházelo z toho, co jsou si lidé sami schopni zorganizovat a stát by měl zasahovat jenom v případě, kdy se člověk dostává do nouze,“ uvedla Jiřina Šiklová. „Vychází to tedy zezdola a vytváří se sounáležitost a něco, čemu se říká obec,“ pokračovala příkladem o neziskových organizacích. „Myslím, že jich je dost a sama jsem byla překvapená, jak rychle se lidé zorientovali a začali tyto organizace zakládat, ale není dost lidí, kteří by byli ochotni těmto organizacím dávat peníze. Podnikatelé, ale oni k tomu dojdou, zatím peníze dávají na něco, co přinese jejich firmě zisk nebo alespoň reklamu. Takže se jedná hlavně o fotbalové kluby a podobně,“ řekla.

V jiných zemích to podle jejích zkušeností patří ke správnému postoji, aby všichni, kdo se za něco považují, se zapojili. „Myslím, že je třeba, aby lidé našli důvod, proč se zapojit,“ přidala se Lucie Poláková. „Pořád to vypadá, že se nás to netýká, že nás ten soused vlastně nezajímá,“ sdělila svůj názor. Podle obou žen je příčinou to, že lidé nejsou hrdí na své kořeny. „My hledáme indentitu,“ vysvětlila Šiklová.

„Připadá mi, že náš kraj je specifický svou vykořeněností a vždy jsem byla v šoku, jak lidé spolu nedrží,“ doplnila Poláková.

„Vždyť je to jenom dvacet let,“ poznamenala k tématu Šiklová. „Copak si bude někdo stavět barák, když se politici jen dohadují, jestli tam povede dálnice?“ Podle ní hraje roli i nejistota lidí.