VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vyrobit modely? To chce trpělivost

Cheb - Martin Nožička z Chebu se v dospělosti věnuje sestavování maket vláčků

7.6.2014
SDÍLEJ:

Martin Nožička z Chebu. Foto: Foto: Deník/Jan Buriánek

Už jako malý kluk pravidelně sledoval na nádraží vlaky. Vystudoval ekonomickou školu, ale vášeň pro mašinky a vlaky ho neopustila. Řeč je o Martinu Nožičkovi z Chebu. Ten se nakonec odhodlal a prošel kurzem výpravčího, aby mohl dávat vlakům ´zelenou´. Dodnes je jeho koníčkem modelová dráha. Co všechno obnáší údržba modelů nejen na to se ho Chebský deník zeptal.

Řekněte, co vás vůbec dovedlo k tomu, že se v dospělosti věnujete vlakovým modelům?

Mohl bych říct, že jde o rodinnou tradici. Můj otec a i babička s dědou pracovali na dráze. Otec jako strojvedoucí, děda ještě jezdil na parních lokomotivách a babička byla dispečerka. Takže jsem jako malý kluk chodíval na nádraží a pozoroval malé motoráčky i dlouhé nákladní vlaky. Otec nám doma postavil model kolejiště v měřítku TT a vždy na Vánoce jsme si doma hrávali na strojvedoucí a výpravčí. Mělo to atmosféru a mně se tato profese zalíbila. Po absolvování základní a střední školy jsem nastoupil k Českým drahám s tím, že se chci stát výpravčím. Ale protože jsem vystudoval ekonomickou školu, musel jsem absolvovat rekvalifikační kurz na funkci výpravčí.

Co to pro vás přesně znamenalo?

Spočívalo to v tom, že jsem musel nastoupit na první pozici průvodčí vlaků. Během této pozice jsem 1,5 roku navštěvoval speciální kurz, kde jsem se učil dopravní předpisy (návěstidla, výpravy vlaků, technické záležitosti a podobně), abych mohl složit státní dopravní zkoušku a stát se opravdovým výpravčím. Během kurzu jsem prošel ještě dalšími profesemi, jako je signalista (ten, co na nádražích ovládá výhybky), informatik (co podává v ČD Centrum informace o vlacích) a na nákladním nádraží (sestavování nákladních vlaků a jejich administrace). To se také stalo a po dvou letech jsem nastoupil jako hotový výpravčí do malé stanice Hazlov. Po zacvičení a seznámení se všemi úskalími a vybavením jsem složil další zkoušku, že jsem schopen ovládat tuto stanici jako výpravčí zcela sám. Během pár měsíců, když jsem sloužil v Hazlově, jsme s dalšími nadšenci založili Klub železničních modelářů Cheb v prostorách družiny 1. ZŠ Cheb na Skalce. Navázali jsme kontakty s kluby modelářů v Německu. Začala další éra modelové železnice v mém životě. Začali jsme stavět modelové kolejiště v měřítku HO.

S jakým úmyslem jste toto modelové kolejiště vyráběli?

Původním smyslem klubu bylo naučit děti stavět krajinu, lepit domečky, ovládat kolejiště a třeba je zaujmout natolik, aby se jim jejich koníček stal povoláním, tak jak se to stalo mně. Bohužel zájem dětí nebyl skoro žádný, začali jsme tedy se stavěním my dospělí. V roce 2004 jsme uspořádali na 1. ZŠ velkou výstavu modelových kolejišť, kdy k nám přijeli s modely a kolejištěm i kolegové z německého Hofu. Výstava měla velký úspěch. Bohužel tento úspěch byl rychle utlumen tím, že jsme museli z důvodu zvyšování počtu učeben na ZŠ školu opustit. Hledaly se nové prostory, a jak to tak bývá, nebyli jsme úspěšní. Kolejiště bylo demontováno s tím, že jakmile se najdou nové prostory, bude se ve stavění kolejiště opět pokračovat.

Podařilo se nakonec nové místo sehnat?

Oslovili nás z občanského sdružení Plzeňská dráha (nyní již spolek Plzeňská dráha), kteří provozovali na chebském nádraží historické lokomotivy (Sergej, Hektor, Čmelák), že je možné modelové kolejiště umístit do železničního vozu. Po několika měsících nastala situace instalovat kolejiště do vyřazeného železničního vozu z roku 1975, který sloužil u Československých drah na osobních a rychlíkových vlacích jako služební vůz pro zásilky a ½ vozu pro přepravu osob. Vůz byl v dosti špatném stavu, chtěli jsme vlastními silami vůz zrekonstruovat a po instalaci modelového kolejiště jezdit po České republice a pořádat výstavy pro malé i velké. Bohužel jsme zjistili, že na to sami nestačíme, takže po pomoci jedné pražské firmy se povedlo vůz kompletně zrekonstruovat a umístit do něj modelové kolejiště. Vše se povedlo a vůz s modelovým kolejištěm se začal ukazovat návštěvníkům po celé ČR, tak jak je tomu dodnes. Ale jak se tak stane, z ekonomického hlediska jsem v roce 2004 opustil České dráhy a rozhodl se věnovat dráze podnikatelské v oblasti reklamy, designu a propagace. Železnice, ať už malá či velká, zůstala v mém srdci a vždy zůstane jako můj hlavní koníček, který dělám rád.

Kdy jste s vlastním sbíráním modelů vláčků začal?

Jak jsem se již zmínil, pocházím z nádražácké rodiny. Takže dráha mě opravdu zaujala a nebojím se říct, že mě doslova pohltila, teď myslím v dobrém. Bohužel na velké lokomotivy nebylo místo, začal jsem se sbíráním a nakupováním malých vláčků. Během studia na střední škole jsem chodil do dnes již zrušeného obchodu MAJA na Evropské ulici v Chebu, kde bylo možné modely lokomotiv a vozů koupit. Ve výloze bylo vystaveno malé modelové kolejiště. Takže jsem tam 4 roky od října do prosince chodil na brigádu, abych si vydělal peníze a mohl si koupit nějaký ten model. A protože jsem měl již zkušenosti se stavěním kolejiště, podával jsem zákazníkům informace, co by bylo pro ně asi vhodné, jaké jsou novinky a kde je jaká železniční akce.

Má dnešní modelář nějakou šanci vytvořit si slušnou sbírku modelů vláčků? Přeje tomu dnešní obchodní nabídka? Nebo musí modelář shánět, kde se dá?

Určitě. Dnes je na trhu velká nabídka modelů všech drah. To znamená: Líbí se vám česká krajina a české vlaky, máte velký výběr a možnost postavit si reálné kolejiště se všemi detaily a vybavením tak, jak vidíte na skutečné železnici. Musím říct, že se již nabídka v ČR hodně zlepšila. V dřívější době se jezdilo do bývalého DDR, kde se modely nakupovaly. Ale dřívější modely se nedají srovnat s těmi dnešními. Dnes máte možnost si koupit lokomotivu, která vydává reálný zvuk, ovládáte precizněji její rychlost, osvětlení, otevírání dveří, a dokonce parní lokomotiva vydává reálný kouř. O tom si modelář nakupující v DDR mohl nechat jenom zdát. V tomto se nabídka hodně zlepšila. A samozřejmě se zvýšily i ceny. Dnes se už nejedná o model pro děti. Lokomotivu pro digitální kolejiště se zvukem dnes koupíte od 5000 korun výše. To znamená, že to opravdu není hračka pro děti doma na koberci.

Vy s dalšími sběrateli nyní provozujete modelovou dráhu v jednom z historických vozů. Co všechno se muselo změnit, abyste mohli ve voze podobnou výstavu lidem ukázat?

Vůz byl určen k vyřazení, takže se musel celý kompletně zrekonstruovat. O technickou stránku se postarali Michal Heindl a Petr Proft. Muselo se také upravit kolejiště pro rozměry vozu. Některé části kolejiště se musely odstranit, některé opět znovu postavit. Vše se ale povedlo a nyní je vůz oblibou malých i velkých nadšenců železnice. Za to vše vděčím kolegům Vladimíru Rakušanovi a Josefu Mazurkovi. Děkuji jim tímto za jejich nasazení, odhodlání a pevné nervy.

Mezi modely mohou lidé spatřit i vlastnoručně dělané vlakové soupravy. Co je na jejich sestavování nejtěžší a co všechno musí člověk, který se tomu chce se srdcem věnovat, umět, popřípadě co musí zvládnout?

Zde se jedná o modely ruční výroby. V našem klubu je staví Vladimír Rakušan z Chebu, který sám s lokomotivami jezdil jako strojvedoucí. Dnes si v penzi hraje jako malý kluk a je schopen stavět reálné lokomotivy po vzoru Československých nebo Českých drah, které nejsou k dostání v žádném obchodě. Proto také začal, chtěl si koupit mašinku, na které sám jezdil, v tu dobu v žádném obchodě k dispozici nebyla, začal se tomu věnovat sám a věnuje se tomu dodnes. Na výrobu vlastních modelů potřebuje člověk hlavně trpělivost, čas, odhodlání neskončit u prvního neúspěchu nebo zlomeného nárazníku a hlavně „musí mít v sobě trošku toho drážního srdce". Pak výsledek hovoří za vše.

Mají lidé nějakou šanci vůbec zhlédnout jezdící vláčky i jindy než při oficiálních příležitostech?

Prohlídka například pro školy či skupiny je možná po předchozí telefonické domluvě (číslo má redakce k dispozici). Na oficiální akci vás chci pozvat na Bezdružické parní léto, které se koná 19. 20. července a 9. 10. srpna 2014. Připraven bude bohatý program včetně jízdy parního vlaku na trati Pňovany Bezdružice a zpět (odbočka trati Cheb Plzeň) s výstavou modelového kolejiště v železničním voze v Bezdružicích. Těšíme se na vaši návštěvu.

Jak je na tom zahraničí? Byl jste například s modelovým kolejištěm v nějakém cizím státě? A jak jsou na tom vlastně modeláři jinde? Ujímá se tento koníček i na jiných kontinentech?

Jako největší nadšence modelové železnice a skutečné železnice vůbec bych uvedl krom České republiky hlavně Německo, Rakousko, Švýcarsko. Náš klub železničních modelářů, a později jsme se přidali pod občanské sdružení Plzeňská dráha, velmi úzce spolupracoval s železničními kluby v Německu, např. MEC Hof (Modelleisenbahnclub Hof), MEC Plauen, MEC Selb, MEC 01 Münchberg. Pořádali jsme společné výstavy v Čechách i v Německu. Pořádali jsme pro německé kolegy zvláštní jízdy historickými vlaky po tratích západních Čech např. zvláštními vlaky do Bečova nad Teplou, do Tachova, do Plzně, do železničního muzea Lužná u Rakovníka, do Karlových Varů a tak dále.

Myslíte si, že je modelářů v naší zemi hodně, anebo jich spíše ubývá?

Dnes vidíte všechny děti už skoro ve školkách, jak si hrajou s chytrými telefony a tablety. Posílají si fotografie, jsou na facebooku a žijí virtuální svět. I já sám tuto techniku používám. Ale mělo by se to trošku směrovat tak, aby dítě bylo schopno na počítači něco vytvořit. Aby byl počítač pro něj pomocník, a ne aby bylo otrokem počítače. A když se dětí zeptáte, co na tom umí, tak akorát válečné hry, střílení a chatování s kamarády, které nikdy neviděly a nikdy neuvidí. Ale jak pozoruji na výstavách, tak jezdící vláčky zaujmou každého a návštěvnost našich výstav má stoupající tendenci. Je dobré, že ještě pořád modelové vláčky hrají u dětí, nebojím se říct, důležitou roli. Na výstavách slyším od rodičů dětí: „Doma přece taky máme vláčky, tak ti to doma postavíme." Jak je tato myšlenka dotažena do konce, nebo ne, to už se nedozvíme. Jen doufejme, že malé i velké budou vláčky ještě dlouho zajímat a my budeme moct naše kolejiště ještě dlouho ukazovat a vytvářet na tvářích dětí tu jejich radost, pro kterou to děláme.

Kterého modelu si vy osobně vážíte nejvíce?

Nemohu říct, čeho si vážím více a čeho méně. Samozřejmě vážím si modelů, které jsou přesně dle skutečnosti a máte k tomuto modelu největší vztah. U mě se jedná o lokomotivu SERGEJ. Protože s touto skutečnou lokomotivou jsme pořádali mnoho zvláštních jízd pro české a německé nadšence. Takže je to taková vzpomínka na dobu, kdy jsme skoro 2x za měsíc vypravovali zvláštní vlak. Dnes je to tak párkrát do roka. Ale již nyní máme naplánované akce na letošní rok. Více se dozvíte na našich internetových stránkách (www.plzenskadraha.cz). Všichni se mají na co těšit.A jak se říká: „Kdo si hraje, nezlobí." Mohu všem čtenářům nyní prozradit, že pro ně připravujeme zcela nové kolejiště, které se budeme snažit co nejdříve prezentovat na jedné z našich výstav pod hlavičkou spolku Plzeňská dráha. Těšíme se na návštěvu všech příznivců na našich výstavách.

Autor: Jan Buriánek

7.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Ilustrační foto.

Na slavnosti piva pojede zvláštní pivní vlak z dolního nádraží

Vykrádal auta, teď spadla klec

Cheb - Zloděje, který vykrádal zaparkovaná auta, dopadli chebští policisté. Jednatřicetiletý muž se nejméně ve třech případech v červenci a srpnu násilím vloupal do vozidel.

Do začátku nového školního roku bude oprava hotová

Aš – Základní škola v ašské Kamenné ulici bude mít od začátku nového školního roku nový výtah a plynovou kotelnu. Obě investiční akce za přibližně 3,5 milionu korun v těchto dnech vrcholí a do konce prázdnin by mělo být hotovo.

KRAJSKÝ PŘEBOR: Tahák obstará Ostrov, vyzve Toužim

Karlovarský kraj – I ve druhém pokračování podzimní části krajského přeboru se bude na co těšit. Víkendovým tahákem bezesporu bude souboj Ostrova s Toužimí.

Bijí srdce fanoušků pro hokejisty Energie?

Loket – Vyburcovat fanoušky karlovarských hokejistů k podpoře klubu. Ukázat, že při svých hráčích stojí, i když se jim zrovna nedaří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení