Za dvacet let se udělalo dost práce, ale také přehmatů

Zajímavé vzpomínky na revoluční dění v naší republice v listopadu 1989 i na pozdější vývoj neskrývá devětačtyřicetiletý chebský podnikatel Jan Držmíšek. Žádost Deníku o rozhovor týkající se ´Sametových událostí´ i dalšího období neodmítl.

V době takzvané Sametové revoluce jste byl vojákem z povolání. Kde jste sloužil a pokud to lze uveřejnit - v jaké pozici? Určitě však můžete sdělit vaši tehdejší hodnost…

V tomto čase jsem sloužil v Chebu u průzkumného praporu - na štábní funkci a měl jsem hodnost kapitán.

Neměl jste obavy, že vás velitelé pošlou pacifikovat lidi z Chebska a se zbraní v ruce potírat revoluční myšlenky?

Ani ne. Velitelé se spíše na schůzích zaměřovali na to, abychom se do něčeho nepřipletli, a zůstávali neutrální. Jestli na začátku Sametové revoluce nějaké pokyny byly, tak směřovaly jen k úzkému okruhu velení a k ostatním se to ani nedostalo. Řekl bych s odstupem času, že ani takové rozkazy nepřipadaly v úvahu. Nálada v armádě určitě nebyla taková, aby někdo šel se zbraní v ruce proti lidem.

Po změnách v naší republice jste měl také působit v nejrůznějších exotických misích. Můžete o nich říci něco bližšího? Jak se vám osobně změny po roce 1989 v ČR jeví právě třeba s porovnáním úrovně v rozvojových zemích?

Po roce 1989 jsem díky znalosti anglického jazyka působil v několika vojenských misích, a to jak v Africe, tak i Iráku. Zde jsem zastával různé funkce a musel jsem se naučit, jak to chodí v mezinárodních týmech, kde jsem mimochodem byl sám z Evropy. Šlo o respektování jiných kultur, náboženství a zvyků. Myslím, že tyto mise mi daly hodně, co se týče všeobecného rozhledu v zahraniční politice i v politickém životě u nás a také pohled na celkové dění ve světě. Co se týče porovnávání nás a rozvojových zemí - to se hodnotit nedá.V zemích, co jsem já byl, zuřily několikaleté občanské války a nebo jiné válečné konflikty. Překvapil mě akorát Irák, který si po šesti letech všeobecného embarga stále držel jakousi úroveň, přibližnou ostatním arabským zemím, které jsem navštívil. Prakticky se tam dalo koupit vše, co člověk chtěl.

Myslíte si, že se z Česka stal stabilní a silný stát?

Nemám takový pocit! Spíše se trochu obávám budoucnosti. Myslím, že za posledních 20 let se udělalo hodně práce, ale na druhou stranu se napáchalo hodně přehmatů a chyb, které se neřeší a které dále skrytě narůstají.

Jak se vám zamlouvá současná situace v Chebu?

Ta se mě osobně jako občanovi i podnikateli moc nelíbí. V roce 89 nám každý sliboval odborníky namísto stranických funkcionářů, a máte dojem, že to tak je? V Chebu je dost vysoká kriminalita, není bezpečno v noci na ulicích a to mám na mysli i ty hlavní. Radnice sice buduje na naše město velká díla, ale co je to platné, když jako město máme v zahraničí a i doma velice špatnou pověst. Po ´Sametu´ jsme se otevřeli světu, ale mám pocit , že jsme si k ponaučení vzali více toho špatného, než toho dobrého.