Jak křehký je život ví Tomáš Graumann. Je 652. 'dítětem' ze 669, které zachránil Sir Nicholas George Winton. „Odjížděl jsem vlakem v srpnu 1939,“ popisoval Tomáš Graumann. Jeho bratr za ním měl přijet do Velké Británie o měsíc později. Další vlak ale nevyjel. Prvního září vypukla druhá světová válka…

„Jméno mi rodiče dali po Tomášovi Garrigue Masarykovi,“ začal anglicky své vyprávění brněnský Žid a zároveň křesťanský misionář, naturalizovaný Američan. Svůj životní příběh přijel vyprávět na Svobodnou chebskou školu či do chebské knihovny. „Vzpomínám si, že jsem se u vlaku s maminkou rozloučil jen zběžně. Řekla mi, že jedu do Londýna na tři měsíce, a až se vrátím, budu umět anglicky.“ V té chvíli ale netušil, že většinu své rodiny už nikdy v životě neuvidí. Téměř všichni zemřeli v koncentračních táborech.

Za svůj život tak vděčí právě tehdy asi třicetiletému burzovnímu makléři, kterému nebyl lhostejný osud převážně židovských dětí. „Že mě zachránil Nicholas Winton, jsem dlouho nevěděl. Po sametové revoluci jsem se vrátil do České republiky. Pamatuji si, že jsem viděl televizní zprávy. Byly české, takže jsem jim příliš nerozuměl, ale zaujaly mě záběry. Ten vlak, ta čísla, která měly děti na krku, to vše jsem znal.“

Silný zážitek prožil Tomáš Graumann minulý rok. Přesně po 70 letech se vydal na cestu, kterou měl absolvovat i jeho bratr. Z pražského hlavního nádraží totiž vyjel 1. září historický vlak Winton Train. Ten o čtyři dny později dovezl některé zachráněné 'děti' a jejich blízké k Nicholasi Wintonovi, muži, který dovolil 652 dětem se znovu narodit. Muži, který tento měsíc, 19. května, oslaví úctyhodných 101 let.