S jedním z nich zkušeným šedesátiletým podnikatelem Josefem Kvasničkou z Plesné, se Deníku podařilo hovořit krátce po jeho těžké nehodě. Vyznavač jednostopých vozidel, který podle svých slov v minulosti celkem v pohodě projel například Maďarsko, Slovensko , Rakousko i Dolomity, hovořil nejen o svém karambolu.

Inkriminovaná havárie…

Dopravní nehoda se mi stala letos 11. června. Jel jsem od Starého Rybníka ve směru na Františkovy Lázně. V Seníkách, kdy jsem ´uháněl´ rychlostí asi 65 kilometrů v hodině, jsem dojížděl vozidla přede mnou. Najednou ty automobily začaly prudce brzdit a já samozřejmě také. V tom za nimi vyběhl pes malé rasy. Já zmáčknul přední brzdu a už jsem byl katapultován ze sedla mého stroje. Zlomil jsem si devět žeber a natřikrát klíční kost.

Upřesníte, jak dlouho vlastně sedláte jednostopá vozidla?

Na motorce jezdím od osmnácti let. Potom musím přiznat určitou pauzu – asi od třiceti do pětapadesáti let. Ale pak jsem právě začal intenzivně jezdit na choperu. Právě na stoji Choper Maurader Suzuki 800 jsem se vyboural.

Chcete po nehodě vyjádřit nějaké sdělení pro ostatní motorkáře z našeho regionu?

Po bouračce nabírám nové zkušenosti a v kontextu s touto situací bych rád všechny motorkáře vyzval k opatrnosti a ohleduplnosti, a to zejména v souvislosti se stavem zdejších komunikacích. Mohu naprosto upřímně vyjádřit, že taková nehoda vážně dost bolí. Jezděte proto s předvídavostí. To, co se stalo mě, by se možná při troše předvídavosti neudálo.

Nezavrhnete po těžké autonehodě motorkářský sport?

20. srpna mi bude šedesát a mám za sebou těžkou nehodu, ale na motorky se nevykašlu. Předpokládám, že jakmile se uzdravím, sednu opět na mého choppera (mimochodem při nehodě skoro neutrpěl žádnou újmu) a vydám se na cesty. Je to krásný sport, ale musí se mu všichni věnovat s patřičnou pokorou a nepředvádět rychlost a sílu.

Prozradíte, co na vaše další motorkářské záměry říkají nejbližší?

Musím říci, že rodina mne po nehodě nesmírně podržela. Dobře se také starali v chebské nemocnici. V nemocnici jako takové jsem doposud nebyl a ani jsem se zde v porodnici nenarodil, tak nemohu příliš srovnávat s předchozím obdobím. Přístup veškerého personálu zde byl však velmi dobrý. A za to jsem opravdu vděčný. Vracím se ovšem k otázce. Manželka mi věří, a slíbila, že jakmile budu v pořádku, na motorku se mnou ráda sedne.