Kdo občas sleduje přímé přenosy ze sněmovny, pravděpodobně propadne beznaději nebo vzteku na ty, které si občané zvolili. Proč nemluví k věci? Proč jen kritizují? Proč se opájejí samochválou? Odpověď je jednoduchá: Protože je to parlament, kde sedí poslanci reprezentující odlišné potřeby společenských skupin.

Jsou ovšem věci, u nichž by dryáčnictví a vyhraněné stranictví měly absentovat. Jde o obecný zájem země. Obranyschopnost. Solidarita s válečnými uprchlíky. Rozvoj spolupráce v rámci EU a NATO. Jsem přesvědčená, že každý z třinácti premiérů samostatné České republiky si tento nadstranický rozměr uvědomoval a přispěl k jeho naplnění podle svého nejlepšího svědomí a schopností. 

Kateřina Perknerová
Konec kupčení jako úkol

Pozval-li současný předseda vlády Petr Fiala (ODS) všechny své předchůdce ke společné večeři, hodnotím to jako zdařilé gesto. Vyjadřovalo vzkaz: Přeme se a občas i hádejme, ale jde-li o vyšší cíl, držme pohromadě. Svérázný a prostořeký Mirek Topolánek, který byl pánem Strakovy akademie dvakrát, setkání na twitteru komentoval takto: „Bylo to na téma ‚Premiéři, jak je neznáte‘. Slušný Miloš Zeman, vtipný Václav Klaus a příjemný Andrej Babiš.“ 

Petr Fiala zahájil pěknou tradici, která naznačuje, že politika nemusí být jen špinavá.