Přecházíme do online světa?
Videohovory. Obzvlášť lidé z kanceláří to dnes absolvují každý den. Co bylo dříve libůstkou IT nadšenců, teď se v době home officů stává samozřejmostí. Oblíbený vtip tvrdí, že videocally nápadně připomínají spiritistické seance, neboť se neustále ptáte: „Jsi tam?“ a „Slyšíš nás?“ A že možnost společenského znemožnění hrozí nejen na společenském obědě, ale i online, o tom by mohl vyprávět novinář amerického týdeníku The New Yorker Jeffrey Toobin poté, co ho účastníci pracovní videoporady přes Zoom viděli masturbovat.
Autor je spisovatel.
Technologická konference We are Summit uspořádala v květnu loňského roku setkání svých účastníků ve virtuální realitě. Rozhovory probíhaly pomocí mikrofonů a sluchátek – což je běžné v každém videohovoru. Tím ale podobnost končila.
Setkání se odehrávalo ve virtuální místnosti, kde jste se pohybovali mezi ostatními účastníky. Procházeli jste mezi skupinkami a tomu odpovídal i zvuk, který jste slyšeli – v blízkosti jste rozuměli hovoru jednotlivých účastníků, pokud jste se vzdálili, byl slyšet už pouhý šum hlasů.
Zatím nic nám však nenahradí radost z osobního setkání – cítit jemnou vůni, pozorovat rychlou reakci obličeje, vnímat držení těla. Osobní setkávání je to nejcennější, o co nás pandemie nyní připravuje.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.