Čeští zuřivci, přesvědčení o šílenství hyperkorektního světa, by se mohli zamyslet nad tím, že co nám v zemičce sapéra Vodičky připadá jako „pokrytecký hloupý trend“ (citát vypůjčen z Pražského hradu), je například ve Velké Británii vážně míněný pokus přenést se přes křivdy minulosti. Nejde o nějaký rasismus naruby, ale zkrátka o zvýšenou citlivost na jevy, jež tuzemské otrlé všeználky nechávají (bohužel) v klidu.

Naopak Britové by měli chápat, že odlišná historická zkušenost ještě nedělá z Čechů národ rasistů. Pár zbabělých tupců s vyšinutými transparenty se najde všude.

A hlavně: začne-li se sebelepší ideál prosazovat s budovatelským fanatismem a neochotou vnímat jiné odstíny než černou a bílou, je zle. Stačí si prostudovat dějiny Evropy ve 20. století.

Co ale respektovat nelze, je hokynářský postoj UEFA. Federace nemá dbát na módní „-ismy“, nemá bažit po popularitě na Twitteru. Jsou-li k dispozici důkazy o tom, že Kúdela skutečně rasisticky napadl soupeře, měl být trest tvrdší (v tom mají pravdu Britové). Nemá-li UEFA jasné důkazy, nemá ani trestat (v tom mají pravdu Češi). Výsledkem teď totiž není ukázka vzorného boje s rasismem, ani nestranná spravedlnost, ale jen trapná etuda v alibismu.