Kliknutím zvětšíteStaří Římané budovali okázalé lázeňské domy, v nichž díky revolučnímu podlahovému topení odpočívali ve vytápěných místnostech a koupali se v bazéncích s vodou o různé teplotě. Zhýčkaní patricijové si dopřávali kromě koupelí i masáže či vodoléčbu. Honosné lázně bývaly místem, kde se dojednávaly obchody, odpočívalo a pěstovalo umění. Léčivé prameny Římané nacházeli a využívali na celém území impéria, díky nim vznikla města jako Aachen, Acqui Terme, Baden-Baden či Bath.
Oproti tomu středověk se nesl ve znamení drsných termálních kúr, pacientům se doporučovaly koupele v délce až sta hodin. Od šestnáctého století se pak místo koupelí využívala pitná léčba – minerální vody sice chladné, ale mineralizované a s oxidem uhličitým. Žádné opatrné ustrkávání z kelímku to však nebylo. Traduje se, že v Karlových Varech se pacientům doporučovalo vypití dvaceti litrů kyselky denně.
S časem osvícenství se jednotlivé lázně začaly specializovat a soustřeďovat především na okruhy chronických nemocí. Paletu léčebných prostředků rozšířily bahenní a rašelinové procedury. Osvícení léčitelé minulého století, jako třeba Sebastian Kneipp, se vrátili k vodoléčbě, která byla známá od starověku. Vincenz Priessnitz v roce 1829 založil dnešní Lázně Jeseník (Gräfenburg).
Česká výjimečnost
Jeho studené zábaly udržované do zapářky a vyvolávající intenzivní pocení jsou s úspěchem využívány i dnes. Do rejstříků procedur přibyla také dietoterapie či pohybová rehabilitace. Především u chronických chorob lázeňská léčba přinášela a stále přináší značný efekt. Svou roli jistě hraje i doporučovaná délka léčby, alespoň tři týdny.
Regeneraci těla i duše doprovázel v devatenáctém století také rušný společenský život. Kromě honosných lázeňských budov a kolonád rostly proto také hudební pavilony, velké hotely, divadla, sanatoria či rozlehlé parky. Mnohé z těchto budov jsou ukázkami skvělé architektury a právem je obdivují i dnešní návštěvníci lázní.
Pro příklady nemusíte chodit do ciziny. Architektonickou jedinečnost vtiskl líbezným moravským Luhačovicím na počátku dvacátého století architekt Dušan Jurkovič. Stačily mu k tomu pouhé tři roky. Na rozdíl třeba od Karlových Varů nebo Mariánských Lázní, kde převládá kosmopolitní styl, spojil Jurkovič motivy moravské lidové architektury s dekorativními principy secese. Své stavby architekt navíc citlivě zasazoval do parkově upravené údolní krajiny.
Při návštěvě lázní určitě neminete Jurkovičův dům, který na začátku 21. století prošel rekonstrukcí.
Výjimečná lázeňská střediska, opředená legendami a bohatou historií, najdete v Itálii, Francii, Německu, Rakousku, Velké Británii, Maďarsku i na Slovensku, kde lákají především svými termálními prameny. Ovšem právě Česko je v tomto ohledu výjimečné, tak hojným výskytem zřídel jako u nás se nemůže pochlubit žádný jiný stát.
Tradice našeho lázeňství sice není tak letitá jako ve středomořské antické oblasti a v jižní Evropě, ale vybrat si správnou léčebnou kúru můžete v bezmála třiceti městech a obcích akreditovaných ve Svazu léčebných lázní. Je však dobré vědět, že lázeňský pobyt vyžaduje dodržování určitých pravidel. Balneologické procedury by měly být ušity na míru každému jednotlivému člověku, měly by trvat určitou dobu a měly by se podle doporučení lékaře opakovat.
Některé procedury, především rašelinové koupele či zábaly nebo některé typy masáží, nejsou vhodné pro každého. Pokud je to možné, je namístě lékařská prohlídka či konzultace i v případě krátkodobých, například týdenních lázeňských pobytů.
Belgické Spa
Právě jméno tohoto malého městečka v belgických Ardenách dalo název pro lázně v různých jazycích. V okolních kopcích vyvěrá kolem tří set pramenů a pramínků, které jsou využívány od starověku. Jsou studené, zato obsahují minerály. Přeborníkem v tomto směru je pramen Géronstère, který prý obsahuje dvacet pět různých prvků.
Věhlas lázně získaly díky pobytu ruského cara Petra Velikého v roce 1717, léčivá voda vápenné chuti pomohla při léčbě jeho chudokrevnosti. Evropská aristokracie, podnikatelé i umělci následovali jeho příkladu. Uhličité koupele pomáhaly odstranit potíže oběhového systému, ohřátá rašelina ulevovala při revmatismu. Spa si v časech své největší slávy vysloužilo přezdívku „kavárna Evropy“. Dámy předváděly na kolonádě úchvatné róby, pánové se bavili hrou v kasinu. Mimochodem, prý bylo jedno z prvních na světě. Ve velkém tanečním sále hrál každý den orchestr a v divadle probíhalo představení.
Dny své největší slávy už mají belgické lázně ale za sebou. I dnes si tu sice hosté dopřávají balneoterapii, ale už v moderním komplexu nad městečkem, kam jezdí z centra lanovka. Upomínkou na bývalou slávu je kolonáda.
Italské Montecatini Terme
Plánujete o prázdninách cestu do Toskánska, samozřejmě pokud epidemiologická situace dovolí? Pouhých padesát kilometrů od Florencie najdete vyhlášené lázně Montecatini Terme. Blahodárné účinky pramenů prý jsou známé od starověkého Říma, ale první zmínka o nich se objevuje až v roce 1417 v učeném pojednání, které zmiňuje léčivé koupele pomáhající od svrabu a bolestí kloubů.
S budováním lázeňských budov začal až ve druhé polovině 18. století velkovévoda Pietro Leopold di Loreno. Osvícený aristokrat nařídil, aby kromě honosných pavilonů vzniklo i zařízení, kde budou moci využít koupele i chudí rolníci. Minerální vody pomáhají při chorobách jater, žlučníku a dvanáctníku, ledvin, močových cest a trávicího systému. Svědčí i lidem, které trápí stres a úzkosti. Časem, kdy toskánské lázně prožívaly své hvězdné chvíle prosperity, se však stalo až období belle époque, na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Půvabné secesní stavby obklopené kulisami fotogenické toskánské přírody ostatně filmaři či tvůrci reklam využívají dodneška. Na promenádě však už nepotkáte skladatele Giuseppe Verdiho, Ruggera Leoncavalla, Giacoma Pucciniho či italského krále Vittoria Emanuela II. jako v časech belle époque. Vydat se však můžete po jejich stopách elegantními kolonádami, freskami pokrytými sály, galeriemi lemovanými travertinovými sloupy i úžasnými zahradami se vzácnými rostlinami.
Francouzské Vichy
Víte, kde najdete královnu lázeňských měst? V samém srdci Francie, v kraji Auvergne, ze kterého pochází francouzský královský rod Bourbonů. Právě tady leží nejznámější francouzské lázně Vichy.
Přestože bylo město díky svým unikátním minerálním pramenům, které těží z vulkanického dědictví blízkého národního parku Volcans d’Auvergne, známé od konce šestnáctého století, teprve císař Napoleon III. se postaral koncem devatenáctého století o jeho světovou slávu. Zdejší léčba mu pomohla a on nechal vybudovat výstavné pavilony, parky, silnice i majestátní Operu Casino.
V předvečer první světové války, v roce 1913, navštívilo tyto lázně rekordních 100 tisíc pacientů za rok. Méně radostnou kapitolou v historii lázní Vichy byla druhá světová válka. Francouzská vláda v čele s maršálem Petainem se právě sem přesunula po porážce Francie nacistickým Německem. Až do osvobození Francie v srpnu 1944 vládl v zemi pravicový režim, satelit Německa, později nazvaný vichistický, který se po válce dočkal zaslouženého odsouzení.
Naštěstí temná kapitola lázní je už uzavřená a díky rekonstrukcím a novým stavbám jsou stále vyhledávány světovými celebritami. Tvrdí se, že speciální ověřené procedury opravdu pomáhají hubnutí. V oblasti Vichy je napočítáno na třicet pramenů, které se však od sebe velmi liší. Královskou minulost má pramen Lucas, pojmenovaný po baronu Lucasovi, dvorním lékaři rodiny Ludvíka XVIII. Má nejvyšší obsah minerálů a jeho sirnatá báze je velmi vhodná na kožní problémy. Pokud používáte kosmetiku Vichy, obsahuje vodu právě z tohoto pramene.
Britské Bath
Regenerační zázraky lázní ve městě Bath jsou známé už od římských časů. Traduje se, že je objevil keltský král Bladud. Stižen malomocenstvím se stal pasáčkem vepřů. Všiml si, že se čuníci vesele válejí v teplém bahně kolem vyvěrajícího pramene. Napodobil je a uzdravil se. Římané pak na místě otevřeli první lázně a postavili chrám zasvěcený bohyni zdraví Sulis Minervě. Horkou vodou o teplotě 46,5 °C využili v soustavě bazénů, saun a odpočíváren.
Voda do nádrží přitékala olověnými trubkami a celý tento rozvodný systém je dodnes funkční. V obnovených Římských lázních je k vidění nádrž obložená pláty olova, stejně jako za časů římské vlády naplněná horkou vodou. Chemické rozbory vody prokázaly přítomnost více než čtyřiceti minerálů, které pomáhaly při léčbě dny či při ochrnutí. Během středověku věhlas lázní pomalu upadal v zapomnění.
Stejně jako v dalších evropských zemích začalo věnovat pozornost zdravému životnímu stylu osvícenství počátkem 18. století. Léčebná procedura v Bath předepisovala pití minerální vody, lázeňští hosté si museli dopřát něco přes litr (jednu až dvě pinty) hned po ránu. Ze zapadákova se postupem času stal symbol elegance a centrum společenského života aristokracie. Během plesů a večírků se uzavíraly obchody i dojednávaly sňatky. Kdo neměl dům v Bath, samozřejmě z místního zlatavého kamene, jako by nepatřil mezi honoraci.
Lázně jsou právem vyhledávaným a oblíbeným místem i dnes. Lákají nejen nemocné, ale také turisty, obdivující vzácný romantický most Pulteney se zabudovanými obchody na řece Avon, opatství nebo okázalé kruhové náměstí The Circus.
Německé Baden-Baden
Nedaleko německo-francouzských hranic, v kopcovité krajině jižního Schwarzwaldu najdete elegantní lázeňské město proslavené horkými solnými prameny. Jejich blahodárné účinky, jak jinak, objevili už Římané na počátku naší epochy. Římskému vojevůdci, později císaři Caracallovi ulevily horké koupele od bolestivého revmatu. Slavný lékař Paracelsus doporučoval svým pacientům regenerační kúry v ionizujících pramenech.
Evropskou smetánku začalo město lákat v devatenáctém století. Přírodní promenádou Lichtentaler Allee v centru města se procházela britská královna Victorie, kancléř Bismarck, císař Napoleon III., spisovatelé Dostojevský, Turgeněv i Mark Twain, skladatel Brahms. Atmosféru sladkých časů belle époque si Baden-Baden udržuje i v současnosti, mezi hosty luxusních hotelů stále patří smetánka, blahodárné účinky solných pramenů mimo další vyzkoušel i bývalý americký prezident Obama.
Díky své noblese a nádherné poloze je častým cílem návštěv turistů, kteří kromě půvabných parků mohou navštívit pavilon Kurhaus s kolonádou antických sloupů, kde se odehrávají plesy a koncerty. Nebo se po vzoru třeba Marlene Dietrich ve světoznámém kasinu oddat troše hazardu. Rozhodně stojí alespoň za nahlédnutí, nejen díky bohatě zdobenému interiéru, jemuž dominuje prosklená střecha.
Baden-Baden žije i současným uměním. Sídlí zde jeden z nejstarších symfonických orchestrů, bývalé nádraží se totiž proměnilo na skvělou koncertní síň, jednu z největších v Evropě.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
