Martina Šilhánová ze Stanovic na Karlovarsku se svými třemi dcerami zvolila k životu poněkud alternativnější způsob, jehož součástí je i výuka. Její děti, Vendulka ze šesté, Maruška z druhé a Markétka z první třídy, nechodí do klasické školy, ale do waldorfské. Ale i ony musely během distanční výuky plnit školní úkoly. Nezpracovávaly je na počítačích, mobilech a tabletech, ale spíše v přírodě.

Co nám covid vzal, co nám covid dal.Zdroj: Deník

„Na začátku první vlny nám ve škole řekli, že on-line výuka nebude, protože to není slučitelné s filozofií a pedagogikou waldorfského školství. To je hodně založené na prožívání situací a na osobním kontaktu,“ vypráví matka tří dětí, která je ředitelkou Lesní školky ve Svatošských skalách, a sama tak skončila na home office. Vedle své práce se věnovala výuce tří dětí. „Počítač jsme ale přece jen potřebovali, protože nám chodilo do mailu zadání úkolů a my je pak posílali zpět vyplněné. Jinak jsme ho ke škole vůbec nepoužívali,“ upozorňuje Martina Šilhánová.

Úplně o klasickou školní látku, na kterou je zvyklá většina dětí, ale nešlo. „V materiálech, které jsme obdrželi, byly třeba promluvy k dětem či různé příběhy. Maruška ze druhé třídy měla hodně úkolů v rámci učení hrou, a tak nechybělo házení míčkem či různé poskakování. Děvčata na to měla týden a paní učitelky jim vždy vysvětlily, jak to mají dělat,“ říká.

Asi největší rozdíl ve výuce zaznamenala rodina u nejmenší Markétky. Už samotný přístup waldorfského školství je k prvňáčkům jiný. Covid uzavřel školy v době, kdy se teprve Markétka dostávala k samotné výuce. „Písmenka se učíme jinak, jde hodně o uvolňovací techniky, a výuka v tomto případě byla tedy zcela přerušena. Markétka tak neměla žádné typické školní povinnosti, ale dostávali jsme třeba náměty na hry a aktivity v přírodě,“ dodává trojnásobná matka.

Zdůrazňuje, že covidová doba byla pro jejich rodinu přínosná – všichni měli na sebe více času, který trávili hodně venku. A zvládli to bez počítačů, bez konfliktů a zbytečného stresu. (jako)