Během předchozího putování Moravou mnou cloumaly rozporuplné pocity a já se o ně bez kudrlinek a příkras se čtenářstvem zčerstva podělil. Většina abonentů se s reakcí neobtěžovala, ozvali se pouze rodilí Moravané a Moravačky. Cože prý jsem nactiutrhačným textem sledoval a hodlám-li v pomluvách jejich otčiny pokračovat i v budoucnu. Abych dotčené osoby coby pragocentrický čížek dále nedráždil, věnoval jsem literární pozornost raději jiným, méně výbušným tématům a kontroverze časem utichla.

Výběr dovolené je zcela v kompetenci mé manželky, já vyžaduji pouze samotu, klid a slušnou toaletu. Jsem přizpůsobivý a nechávám se poddat, ale vážně zase Morava? Seznámen s faktem, že z humanitárních důvodů bude nutné navštívit dlouho neviděnou tetičku kdesi u rakouských hranic, ztichl jsem a jal se hotovit na cestu.

Páteřní dálnici jsem se vyhýbal jak čert kříži, ale u Humpolce nás dostihla a znovu utvrdila v názoru, že konec silničářských renovací je stále jen utopickou iluzí, pročež mi bylo umožněno šťavnatě nadávat a láteřit až do moravské metropole.

Jako objektivní pisatel musím přiznat, že letošní toulky poněkud napravily rozpačité dojmy z návštěvy předchozí, i když jistá specifika zůstala. V Mikulově není špitál a než se objevila sanita břeclavská, byla opravdu fůra času na poskytnutí první pomoci návštěvníkovi, kterého skolil epileptický záchvat. Lze navštívit (onu!) Miroslav včetně rekonstruovaného zámku. A moc mě netěší, že v obcích jižní Moravy tu a tam postrádám chodníky pro pěší.

Uvědomuji si, že se na závěr sluší chválit a rád tak činím. Rohlíky, přátelé, rohlíky! Výborné, chutné, nedrobivé. Ani po několika dnech neztvrdnou, jen lehce zgumovatí. Žádná soukromá specialita, jihomoravský COOP!

Víno, slivovice, Zetor, venuše, uzení vrabci? Rohlík!

Dušan Kučera