Johann Wolfgang von Goethe se o výzkum této sopky před 200 lety zasloužil. 28. srpna uběhlo  273 let od jeho narození. „Právě Johann Wolfgang von Goethe inicioval první výzkumy vyhaslé Komorní hůrky. A tak mohla být tato sopka před 184 lety odborně prozkoumána, především kvůli tomu, aby se potvrdil její vulkanický původ. Tím je jedinečná. Protože všude na světě horníci kopaly štoly kvůli nálezům stříbra, zlata a dalších vzácných kovů. Na Komorní hůrce to bylo čistě z geologického hlediska,“ připomněl seismolog Milan Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Na připomínkové akci seismolog Milan Brož připomenul i to, že Goethe svými návštěvami lázní propagoval Karlovarský kraj po celé Evropě. 

S hloubením štoly pod sopkou začali vědci před šesti lety. Práce byly úspěšné, a nyní je tak pod sopkou opět téměř 30 metrů dlouhá chodba, kde mohou lidé obdivovat sopečné podzemí.

„Předpokládám, že budeme mít do měsíce a půl stavební povolení na infocentrum zde u Komorní hůrky,“ uvedl františkolázeňský starosta Jan Kuchař. „Až bude zázemí u Komorní hůrky hotové, budeme moci zahájit elektronické rezervace na pravidelné prohlídky pro veřejnost. Spolu se zpřístupněním podzemí vyhaslé sopky, se chystáme také upravit informační panely a vytvořit tak i novou naučnou stezku kolem vulkánu. Lidé se podívají nejen do štoly, ale dozví se spoustu dalších zajímavých informací o rostlinách anebo výskytu hmyzu kolem Komorní hůrky,“ doplnil.

Komorní hůrka, Železná hůrka a Podhorní vrch, to jsou nejznámější vyhaslé sopky, které se na Chebsku nacházejí. Komorní hůrka pomohla v minulosti vyřešit spor mezi takzvanými neptunisty a plutonisty. Neptunisté měli za to, že veškeré horniny na Zemi pocházejí ze starého oceánu a vznikly usazováním ve vodě. Naproti tomu plutonisté správně tvrdili, že vyvřelé horniny jsou důkazem vulkanické činnosti.

Tehdy byla geologie jako věda ještě v plenkách. A tak tehdejší odborníci netušili, jakým způsobem přesně vznikají horniny na zemi. Vědci se rozdělili na dvě skupiny, jedni věřili, že horniny vznikají ukládáním ve vodě a druzí měli za to, že vznikají vulkanickou činností. Jedni si říkali neptunisté a druzí plutonisté. Neptun je v mytologii totiž bohem vod a moří a Pluto je bohem ohně a podsvětí.

Mezi plutonisty patřil tehdy také básník a přírodovědec Johann Wolfgang von Goethe. Ten při svých toulkách Chebskem objevil právě Komorní hůrku a prohlásil jí za sopku. Druhá skupina vědců se mu však vysmála a oponovala, že se nejedná o žádnou sopku, ale vyhořelou uhelnou sloj. Básník tak tehdy navrhl, aby se do podzemí sopky vyrazila štola. Tou měli geologové zjistit, zda jde skutečně o sopku. Dlouho se však nedařilo sehnat dostatek peněz. Nakonec se do všeho zapojil hrabě Kašpar Šternberk, který začal se sháněním potřebných financí. Peníze se podařilo sehnat až po Goethově smrti. Přesto hrabě Kašpar Šternberk na svůj slib nezapomněl. Sehnal další horníky a začalo se s ražbou 300 metrů dlouhých chodeb. Po třech letech narazili horníci vyhaslou přívodní dráhu vulkánu a mohli tak opravdu dát Goethovi za pravdu. V době, kdy se do v Komorní hůrce střídal jeden horník za druhým, vycházely v odborných časopisech po celém světě zmínky o tom, že vědci hledají původ tohoto kopce, což v té době nemělo nikde obdoby.

Dnes je sopka považována za vyhaslou, a její stáří se datuje přibližně na 400 až 500 tisíc let. V některých zdrojích se mluví i o milionu let. Sopka vznikla na dně vysychajícího slaného jezera. Odborníci její sopečnou aktivitu označují jako strombolského typu, při kterém láva klidně ze sopky vytéká. Nakonec poslední výlev čediče (olivnického nefilinitu) utuhl a ucpal tak přívodní dráhu vulkánu. Jeho erózní pozůstatek mohou lidé vidět nad ozdobným portálem, tím výlevem je čedičová skalka s vytesaným portrétem Goethovi hlavy. Kráter tu dnes už žádný není, částečně ho poškodila eroze a částečně se na něm podepsala i těžba hornin. Nalézt tu je možné pouze malé úlomky vulkanické škváry, která je však chráněná a nesmí se za žádnou cenu ze sopky odnášet. Hrozí za to i tučná pokuta.