Už v roce 1928 doporučil slavný německý vulkanolog a paleontolog Hans Gottfried Reck urychlenou ochranu, aby nedocházelo k těžbě sopečného materiálu pro místní potřebu. Sopečnou strusku tu těžili lidé z nedaleké obce Boden, aniž by však tušili, že jde o vulkán. Těžba však pokračovala a teprve po geologickém průzkumu v roce 1957 byl formulován návrh na ochranu. Jde o nejmladší známou sopku v ČR (spolu s Komorní hůrkou) se stářím kolem 300 - 400 tisíc let. To je z pozemského pohledu dávno, ale z geologického hlediska je to včera. 

Přesnější určení stáří sopky, i při využití moderních metod, je ztíženo tím, že nelze získat nekontaminovaný vzorek sopečného materiálu k určení stáří. Při sopečných erupcích totiž magma a horké páry napřed rozdrtily a pak přibraly úlomky podložních hornin, případně je v sobě rozpustily. 

Podíl na geologické stavbě měly nejméně dva sopečné výbuchy. Přibližně 15 m mocné polohy pyroklastických hornin vytvořila erupce strombolského typu, na kterých leží později vyvržené tufy erupcí havajského typu. V tufech se nacházejí poměrně velké sopečné pumy.

Koncem 20. století byla v terénu u Mýtiny, necelé dva kilometry od Železné hůrky, nalezena trychtýřovitá propadlina, která naznačovala, že se může jednat o maarový kráter. To bylo nakonec prokázáno v letech 2006 až 2008, kdy se tu uskutečnil rozsáhlý průzkum. Vznikl tu i vrt, který původ další sopky potvrdil. Maar u Mýtiny je tak zatím jediným kvartérním maarem ve Střední Evropě, nacházejícím se východně od klasické maarové oblasti Eifel v Německu a severně od Alp.

Železná hůrka se nachází 1 km jižně od Mýtiny, místní částí obce Lipová, necelých 9 km vzdušnou čarou jihovýchodně od Chebu. Do roku 1989 bylo toto území součástí hraničního pásma a bylo turisticky nepřístupné. Dodnes ho lidé nacházejí těžko. Nachází se pod svahem na konci pole. Netvoří tak úplně typický kužel, protože teen byl poničen při těžbě. 

Zaslal Jiří Straka. Děkujeme.